Sportovní psychologie pro členy

Vítejte na naší stránce, kde se věnujeme fascinujícímu světu sportovní psychologie! Sportovní psychologie je odvětvím, které zkoumá nejen fyzickou stránku sportu, ale i mentální aspekty výkonu a tréninku. Při prozkoumávání této disciplíny se naučíte:

  1. Zvládat tlak a stres: Získáte nástroje pro efektivní zvládání tlaku v soutěžním prostředí.

  2. Posilovat sebevědomí: Naučíte se budovat a udržovat zdravé sebevědomí a sebedůvěru.

  3. Optimalizovat trénink: Porozumíte psychologickým principům, které mohou zvýšit účinnost tréninkových metod.

  4. Rozvíjet mentální odolnost: Zlepšíte svou schopnost překonávat výzvy a vyrovnávat se s neúspěchem.

  5. Pracovat s týmem: Získáte dovednosti pro podporu kolektivního ducha a efektivní komunikaci v týmu.

  6. Naplno využívat potenciál: Objevíte strategie, jak dosáhnout maximálního potenciálu v každém sportovním odvětví.

Sledujte naše články a budete mít možnost prozkoumat různé aspekty sportovní psychologie a získat cenné nástroje pro zdokonalení svého sportovního výkonu. Jsme tu pro vás, abychom vás provedli fascinujícím světem psychologie ve sportu!

Trénink imaginace v praxi

 

Obecná imaginace.

Chuť. Představte si ve své puse oblíbené ovoce, nebo své oblíbené jídlo.

Zvuk. Představte si oblíbený zvuk, nebo takový, který často slýcháváte.

Hmat. Představte si, že držíte nějaký předmět. Látku, činku, cokoliv.

Teplo a chlad. Představte, si, jak je vám horko na své kůži a uvnitř těla, poté si takhle přestavte chlad.

Předmět. Představte si nějaký předmět. Jak vypadá? Jaký má povrch při doteku? Má svou vůni? Vydává zvuk?

Osobu. Představte si jednu osobu a představte si jí?

 

Představte si své dokonalé já.

  • Jak vystupuju?
  • Jaký mám vzhled?
  • Jak držím své tělo?
  • Jak jednám v nepříjemných situacích?
  • Jak jednám s někým, kdo je na mě nepříjemné?

 

Představa dokonalého já v zápase.

  • Jaký je váš pohyb v boji?
  • Jaká je vaše rychlost?
  • Jakou máte sílu?
  • Jaká je vaše přesnost?
  • Jaké techniky využíváš při boji?
  • Jaké rozsahy máš v boji?
  • Jak se cítíš před bojem?
  • Jak se cítíš v boji?
  • Jaké máš reflexy a oko v boji?

 

 

Imaginace techniky.

  • Představte si jednu celou techniku.
  • Představte si jí chronologicky, jak jde i s detaily.
  • Představte si, jak se u té techniky cítíte.
  • Představte si, kde děláte chyby a jak dané chyby opravíte.
  • Co způsobuje technika soupeři?

 

Imaginace tréninku

  • Představte si, jak jdete na trénink.
  • Jak vcházíte do tělocvičny.
  • Představte si, co slyšíte.
  • Jak se cítíte, když tam jste.
  • Představte si rozehřívání na začátku tréninku.
  • Poté své protažení, jaké partie máte zatuhlé a jak se uvolňují.
  • Představte si, jaké jedete techniky na tréninku.
  • Jak jdou vaše sparingy? Na co si dáváte pozor? Co si zkoušíte?

 

 

Imaginace zápasu

  • Představte si svoji rozcvičku.
  • Jak se protahujete před zápasem?
  • Jaké techniky si projíždíte?
  • Představte si svůj nástup. Jak se u nástupu cítíte?
  • Představte si, jak vcházíte do ringu. (klece, tatami) Na co v něm myslíte?
  • Představte si, jak zdravíte rozhodčí a soupeře.
  • Jak vypadá váš soupeř?
  • Jak se na soupeře díváte a jak on na vás?
  • Jakou techniku provedete první?
  • Jaké soupeř provádí své nejsilnější techniky? A jak je ubráníte?
  • Jáské má soupeř slabiny a jak jich můžeme využít?
  • Přestavte si, jak v zápase dominujete.
  • Jaké udržujete tempo v zápase?
  • Jaké techniky využíváte?
  • Představte si, jak vám rozhodčí zvedá ruku, že jste vyhráli.

Hledání největšího problému

 

  • Největší problém je ten, který vás nejvíce zpomaluje v rozvoji sebe sama.

 

  • Problém můžete řešit se sportovním psychologem

 

  • Sportovci často hledají detaily a málo se zaobírají největším problémem.

 

  • Důležité je najít největší problém a začít jej řešit.

 

  • Můžete hledat sami nebo vám může pomoci trenér nebo kolega, či rodina.

 

  • Základ je si problém přiznat. Přiznání si problému je první krok.

 

  • Největší problémy bývají v základu daného sportu.
  • Často se stává, že sportovec problém nevidí, nebo si myslí že je někde jinde
  • Občas narazíme na lidi, kteří problém hází na jiné.

 

Nejčastější problémy:

  • Špatné nastavení cílů.
  • Negativní stav nastartovanost.
  • Špatná technika.
  • Negativně nastavená motivace.
  • Negativně chápané sebevědomí.
  • Nevíra ve své okolí.
  • Špatné mentální nastavení.
  • Špatné zvládání stresových situací.
  • Špatná sebereflexe.
  • Spoléhání se na talent.
  • Shazování sama sebe.
  • Nevíra v sama sebe.
  • Přenášení odpovědnosti na druhé.
  • Špatný psychický stav.
  • Jednáme emočně, ne racionálně.
  • Máme špatný seberozvoj.
  • Netrénujeme správně.
  • Neposunujeme se vpřed.

 

  • Pro zlepšení se, nám pomůže uvědomění si, jak by situace měla být správně vyřešena.

Aspekty, které měly správně vypadat:

  • Pro každý cíl nebo výsledek je důležité vizualizovat správný vzhled:
  • Cíl.
  • Technika
  • Reakce
  • Sekvence
  • Motivace
  • Řešení problému.
  • Řešení chyby.
  • Postup řešení.

 

    1. Uvědomění si Správného Řešení
      • Pro zlepšení je klíčové uvědomit si, jak by měla být situace správně vyřešena.
    2. Představa pro Efektivní Reakce
      • Umožňuje vhodnou reakci v dané situaci.
    3. Kontrola Emocí při Řešení
      • V případech, kdy nevíme, jak správně reagovat, je klíčové vyhledat radu zasvěcené osoby.
    4. Diskuse o Správném Řešení
      • Probrání správného řešení s druhou osobou, ideálně s odborníkem, pomáhá objektivně zhodnotit situaci.
    5. Aplikace na Konkrétní Situace
      • Konkrétní příklady, například situace při tréninku či zápase, mohou být následně trénovány s důrazem na správné řešení.
    6. Vystavení se Obtížným Situacím
      • Pro dosažení pokroku je dobré aktivně čelit situacím, které se nám hůře řeší.
    7. Racionální Zvládání Situací
      • Při řešení situací klade důraz na racionální zvládání a minimalizaci emocionálního vlivu.

 

  • Při řeči těla ukazuji okolí své momentální rozpoložení. Naší mentální i fyzickou sílu. Svoji energii nebo nadšení, strach ale i agresi.
  • Při řeči těla se chci naučit skrývat únavu a negativní stav mysli.
  • Chceme ukázat sebevědomí.
  • Sebevědomí ukážu pomocí svého postavení těla. Mimiky v obličeji. Dýcháním. Pohybem rukou i těla. Pohledem v očích.

 

  • Otázky:

 

  • Ukazuju soupeři, že jsem nervózní? Ukazuju svou dominanci?
  • Ukazuju soupeři nebo při tréninku, že jsem unavený?
  • Jak vypadám po konci kola? Jak vypadám na konci tréninku?

Pozitivní řeč těla:

 

  • Přímý pohled.
  • Vzpřímené tělo.
  • Jasná gestikulace rukou.
  • Nedáváme najevo únavu.
  • Nedáváme najevo bolest.
  • Na konci kola vypadáme, že chceme pokračovat.
  • Vybízíme soupeře.
  • Ukazujeme soupeři, že zásah nebyl tvrdý.
  • Ukazujeme větší fyzickou kondici.
  • V pauze nedáváme najevo únavu.
  • Útočíme a přebíráme útoky.
  • Klidníme svůj dech.

 

Negativní řeč těla. Submisivní.

 

  • Nekontrolované nebo rychle dýchám. Popadám dech.
  • Ukazuji, že nemůžu?
  • Vyhýbám se boji?
  • Krčím se?
  • Uhýbám pohledem?
  • Hraju si s dlaněmi?
  • Mám zlomený pohled?
  • Nereaguji?
  • Věším se na soupeře?
  • Opírám se o klec, provazy nebo trenéra?
  • Říkám, že už nemůžu, nebo že na to nemám?

Oči

Při komunikaci:

Odvrácení pohledu. Oči, při uhýbání pohledu ukazuji svojí podřízenost.

Pohled vpravo nahoru. Vizualizace pravdivé vzpomínky.

Pohled vlevo nahoru. Vizualizace nepravdy

 

  1. Do deníku si napsat svůj strach

Tím, že si člověk napíše, jaký má strach na papír, převede strach z hlavy na papír. Tím, zapříčiníte, že se ho z části zbavíte. Není uvězněn jen ve vaší hlavě.

(Příklad, je jít k zubaři)

  1. Napsat si, co nejhoršího se může stát

Může to být i více věcí na jednou.

Stává se, že zjistíme, že rizika, nejsou zas tak velká.

(Zubař, nám může trhat zub, vrtat zub, vytahovat nervy, může nás to stát peníze.)

 

  1. Rozepsat si, co bychom v tom nejhorším případě dělali.

Můžeme rozepsat, co bychom dělali, problém po problému.

Díky rozepsání se a seznámíme se, s našim strachem, nám pomůže se zmírněním stresu.

(Musím vydržet bolest po vrtání, bude mě to pak i chvíli bolet.)

 

  1. Napíšeme si jaká je pravděpodobnost, že se ta negativní věc stane?

To nám pomůže v rozhodování.

Můžeme zjistit, že je malá šance, nebo že jí jsme schopni riskovat.

 

  1. Napíšeme si, jaké benefity získáme, když podstoupíme rizika strachu.

Napíšeme si, jaké plusy dostaneme a zároveň jaké mínusy dostaneme, když danou věc nepodstoupíme.

(Když nepůjdu, k zubaři na kontrolu, neobjeví mi kaz a nezpraví nám zub. Začne nás hrozně bolet a budeme muset jet a čekat na pohotovosti.)

 

 

  • Každý obyčejný člověk má špatný den. Tak i sportovec.

 

  • Špatný den pro sportovce může znamenat, propad kariéry.

 

  • Pro zlepšení sportovní psychologie je tento den, možnost zlepšit své nastavení.

 

  • Když máte špatný den, snažte se zlepšit zvládnout situaci.

 

  • Špatné rozhodnutí je takové, že si řekneme, že na to dneska kašleme.

 

  • Ve sportu může takový den přijít v nejhorší moment. Například v den zápasu. Takový den, nesmí ovlivnit váš výkon.

 

  • Každý malý posun správným směrem ve špatném dnu nás přiblíží k lepší stabilitě.

 

  • Důležité je jednat správně za jakékoliv situace.

 

  • Situace za negativních podmínek nemusíme vyřešit na 100 %, jako kdyby negativní situace nenastala. Přesto se situaci snažíme vyřešit, co nejlépe.

Příklad:

  • Udělalo se mi špatně na tréninku, ale chci trénink zvládnout co nejlépe.
  • Ztratil jsem hodinky při cestě na trénink, ale budu se snažit separovat své negativní emoce.

 

  • Vyhledáme jiné stresové situace mimo sport.

 

  • -Najdeme si situace, které nám dělají psychický problém. Poté se je naučíme lépe řešit.

 

  • Nejdříve si představme, jak má správně situace vypadat. Pak na ní můžeme lépe reagovat.

 

  • Správná reakce nám zlepšuje sportovní výkon.

 

  • Jde o rychlé zvládnutí emoční stránky a následné racionální uvažování.

 

  • Můžeme se také spoléhat na automatismy.

 

  • Vyjití z komfortní zóny.

 

Vytváříme si stresové situace

  • Náročný fyzický úkol na čas.
  • Činnost při potápění. (Lovení předmětů apod.) (Fyzické cviky)
  • Činnost, která nám nejde.
  • Úkoly na stabilitu. (Stavění předmětů.) (Cviky stability.)
  • Oslovení cizích lidí.
  • Vyřízení problémů.
  • Zvládání stresu v jiném sportu.
  • Protahování se.
  • Neoblíbené domácí práce.
  • Otužování se.

 

  • Příklad: (Snažíme se racionálně zvládnout stres a situaci.)

 

  • Hádka ve vztahu, či s rodinou.
  • Hraní her.
  • Zvládat stres i v jiném sportu.
  • Neoblíbená činnost.

 

 

  • Dominantní projev nám pomůže nastavit se do dominantně nastavené mysli.
  • Má přesvědčit jak nás, tak i soupeře.

 

  • V Thajském boxu se před začátkem zápasu praktikuje rituál jménem „Wai kru“ Každý klub má různé verze tohoto rituálu. Je to historický rituál, při kterém se může napodobovat střelba z luku na soupeře. Dupání a kopnutí kolenem do rohu soupeře.

 

Při rituálním tanci se předvádí:

 

  • Svaly
  • Síla.
  •  
  • Sebevědomí.
  • Uvolněnost.

 

Jak může takový projev vypadat?

 

  • Výskok s koleny, co nejvýše.
  • Zařvání.
  • Tlesknutí.
  • Chození s pohledem na soupeře.
  • Ukázka techniky nebo obratnosti.
  • Týmový pokřik.

 

Mozek není dokonalý. Jde ho ošálit. Tyhle techniky jsou zvláštní, a ne každý je schopný na nich pracovat.

 

 

  1. Deník.
  • Nejprve si napíšete si věci, které vás na sobě štvou.
  • Začnete od první odrážky.
  • Například: „Nemám talent na bojové sporty.“
  • Každé ráno v daném týdnu píšete pozitivní věci, které ani nemusí být pravda.
  • Například: „Jsem talentovaný na bojové sporty“
  • Na konci týdne si negativní vlastnost zaškrtnete.
  • Poté následuje další negativní věc.
  • Další týden psaní opaku.

 

  1. Obrázek.

 

  • Když myslíte na negativní věc, představíte si jí jako fotku nebo obrázek.

 

  • Snažíme se pak úplně každé negativní myšlenky zbavit.

 

  • To uděláme tak že si obraz před sebou necháme vzdalovat tak abychom ho odsunuli daleko od nás, tak aby zmizel.

 

  • Když takhle budeme pracovat s každou negativní myšlenkou, tak se nám zpříjemní pohled na svět.

 

  • Špatný scénář může být jakýkoliv.

 

  • Správné řešení:

Musíme si říct jaké řešení je správné a pak tak i jednat. Jde o reálnou představu správného řešení.

 

  • Za nepříznivých podmínek musíme reagovat logicky.

 

  • Nesmí nás rozhodit, jakýkoliv negativní podmět.

 

  • Pracovat v situacích správně je nejdůležitější.

 

  • Pomáhá nám práce s vizualizací. Představíme si správná řešení negativní situace.

 

  • Vytváříme si situace na tréninku a ukazujeme si správné řešení.

 

  • Učením se automatismů předejdeme situacím, na které nejsme připraveni. (předem naučeným reakcím)

 

  • Myslet racionálně, ne emočně.

 

  • Být v přítomnosti. Prožívat FLOW (Jsem teď a tady.)

 

  • Bez útoků nevyhráváme.

 

  • Pozitivní vnitřní dialog (Self-Talk.). Bavíme se sami se sebou v racionálním duchu.

 

  • Racionální si vysvětlení faktů.

 

 

 

Situace a řešení:

 

  • Otřesení v zápase

Krýt se, vzdálit se od soupeře. Udělat si čas na zpětné mentální nastavení. Nevzdat se. Zareagovat racionálně.

 

  • Nepodařená taktika

Spolehnout se na své silné stránky.  Reagovat pomocí automatismů. Změnit taktiku. Myslet na daný moment, ne na budoucnost.

 

  • Prohra kola v zápase

Nevzdávat se. Uvědomit si že se může vše rozhodnou i jedním útokem. Nenechat se ovlivnit emocemi. Snažíme se přidat na aktivitě.

 

  • Špatné rozcvičení

Protáhneme se o pauze, mezi koly. Myslíme na přítomnost. Nenecháme se ovlivnit emocemi.

 

  • Unavenost

Říct si, že už bude za chvíli konec a pak si budu moct odpočinout. Když tohle zvládnu, budu mít blíž k cíli. Pouhých 10 minut mého života. Pozitivní vnitřní dialog.

 

  • Vizuálně lepší forma soupeře

Větší svaly se rychleji unavují. Svaly nejsou vše. Racionální vysvětlen si faktů.

 

  • Nevydařené lapy.

Vím, na čem mám zapracovat. Příště se pokusím odstranit chyby. Vnitřní motivace zlepšit se.

 

  • Neshodnuti se s trenérem

V klidu si promluvit. Říct svůj názor. Popřemýšlíme, co by mohlo lépe fungovat z obou stran. Nenechat mezi sebe vstupovat emoce.

 

  • Nepodařené ukončení v zápase

Nevadí, že se mi to nepovedlo takhle, pokračuji dále jinou technikou. Ukončím soupeře jinak. Budu dominovat.

Agrese u kontaktních sportů může být motivace, proč sportovci sport dělají.

Násilí rozlišujeme:

Zlostné násilí. Negativní. Vzniká při uražení naší osoby. Vzniká při porušení pravidel soupeře.

Vzrušující násilí. Pozitivní. Vzniká při  vysoké úrovni a flow.

Mocenské násilí. Vědomé násilí. Slouží k rozhození soupeře. Ukazuje větší sebedůvěru. (Urážky soupeře. Gesto, že máme větší kondici, nebo ukázání že zásah nebyl tvrdý.)

Hravé násilí. Nechceme způsobit druhému újmu. Pošťuchování. Ukázání nadřazenosti. Prožíváme zábavu.

Mistrovský stav

Zaměření na výhru. Tvrdost a dominanci. Sílu.

Vážný stav.

Trénujeme, abychom byli nejlepší. Trénink. Jsme si vědomí, že musíme trénovat, abychom se zlepšovali.

Stav „Já“

Stav, kdy se zaměřujeme na sebe. Straníme se ostatních. Děláme činnost pro vlastní potřebu.

Stav „Druzí“

Soutěžíme, abychom naplnili očekávání druhých. Pomoct druhým v úspěchu.

Kdy, nastává agrese?

 

Prohrávání. Přitom, jak začínáme cítit prohru.

Kontaktní situace. Při kontaktním sportu, situaci.

Porušení pravidel. Přitom, když soupeř poruší pravidla.

Klima vysokých výkonů. Tým po nás chce vysoký výkon. Vysoké nároky.

Tým podporuje agresi. Jsme učeni být agresivní.

Regulace agrese

 

  • Pochopení agrese. K čemu je dobrá a v jaké míře.
  • Uvědomění si jednání. Uvědomit si, kdy je agrese vhodná, kdy není. V jaké míře je pozitivní.
  • Odstup a zklidnění mysli. Naučit se racionálně uvažovat. Odstoupit od agrese.
  • Logika za emoce. Vytěsnit emoce a jednat logicky.
  • Vnitřní dialog. Uklidnit se svým hlasem a začít jednat racionálně.

Lovec

  • Do sportovní psychologie je možné se nastavit do role lovce.

 

  • Vy jste lovec a jdete si pro kořist.

 

  • Nastavit se do dominantního psychického nastavení.

 

  • Udržení si kontrolované agrese.

 

  • Nejde o to na tréninku pracovat silou nebo agresivitou ale chtít dominovat.

 

  • Snažit se technicky nebo kondičně a strategicky překonat sebe a ostatní sportovce.

 

  • Nemít strach a nenechat pochyby snížit sebevědomí, to se pak odráží přímo v boji.

 

  • Když se naučíte dominovat v tréninku, tak to přeneste do zápasu.

 

  • Vím, co umím na tréninku a chci to převést do zápasu.

 

  • V dominantní nastavení mysli můžeme najíždět i dril nebo kombinace, opět, ne silou nebo trhem ale myslí a správnou technikou.

 

 

  • Dominantní projev nám pomůže nastavit se do dominantně nastavené mysli.
  • Má přesvědčit jak nás, tak i soupeře.

 

  • V Thajském boxu se před začátkem zápasu praktikuje rituál jménem „Wai kru“ Každý klub má různé verze tohoto rituálu. Je to historický rituál, při kterém se může napodobovat střelba z luku na soupeře. Dupání a kopnutí kolenem do rohu soupeře.

 

Při rituálním tanci se předvádí:

 

  • Svaly
  • Síla.
  •  
  • Sebevědomí.
  • Uvolněnost.

 

Jak může takový projev vypadat?

 

  • Výskok s koleny, co nejvýše.
  • Zařvání.
  • Tlesknutí.
  • Chození s pohledem na soupeře.
  • Ukázka techniky nebo obratnosti.
  • Týmový pokřik.

 

Důležitá věc z ohledu na zápasení. Zápasíte ve stresové situaci. Lidé nejsou stavění na dlouhodobou zátěž stresu, a proto se s í špatně vypořádávají.

 

  • Jak navodit stres? Můžete to zkusit sami. Představte si nějaký svůj problém a začněte na něm před tréninkem myslet, začnete být ve stresu a pak zjistíte, že samotný trénink není tak jednoduchý.

 

  • Další možnost vytvoření tlaku na sebe nebo na své studenty. Počtem opakování, který musí stihnout za určitý časový limit. Obtížným, ale splnitelným cílem.

 

  • Zápas:

 

  • Další možností je vytvořit podobné podmínky pro zápas.

 

  • Zápas před publikem, fandění a pokřiky.

 

  • Hodnocením po zápase.

 

  • Atmosféru ještě zvýrazní natření obličeje vazelínou, jako ochrana před natržením obličeje.

 

  • Každý zápasník si vybere člověka, který mu bude radit. Zápasník jej musí poslouchat.

 

  • Můžeme přidat nástupovou hudbu.

 

  • Boj můžeme více simulovat v: Ringu, kleci, nebo před uzavřeným kruhem diváků.

 

  • Stres můžeme zvýšit i natáčením souboje na kameru.

 

 

 

  • Zdravé nastartování: Kontrolovaná agrese.

 

  • Vytváří aktivitu v boji.

 

  • Stres vás uvádí do agrese, proto je správné pochopit stres a umět s ním pracovat.

 

  • Nastartování zlepšujeme na tréninku.

 

  • Po cvičných soubojích nebo po zápase vyhodnocujeme, jestli bylo nastartování velké, ideální nebo malé.

 

  • Ideální=Pracoval jsem aktivně a nebyl jsem pře motivován.

 

Pře-motivovanost

  • Bezhlavá agrese, špatné racionální vyhodnocení. Předčasná ztráta kondice. Taktické a technické chyby. Porušování pravidel.

 

  • Nízké nastartování. Horší reakce. Nízká motivace vyhrát, pasivita.

 

Jak lze zlepšit nastartování sama sebe?

  • Dominantní chození do technik.
  • Představa že jste lovec.
  • Práce na své flow.
  • Zařazení dominantního pohybu před akcí.

Zařazení psychologie do tréninku

 

Vysvětlení techniky

 

  • Techniku vysvětlujeme pomalu. Snažíme se říct veškeré detaily. Ukázat, z které strany jít, aby bylo vidět na detail.

 

  • Nejdříve začneme pomalu a pak ukážeme, jak má technika vypadat rychle.

 

  • U techniky vysvětlujeme její výhody a nevýhody.

 

  • Než techniku zadáme a vysvětlíme, že se má začít zkoušet pomalu a technicky.

 

  • Když uvidíme, že v technice se opakují stejné nebo podobné chyby, ukážeme techniku ještě jednou a zamezíme chybám.

 

Nástup

Nástupem začíná trénink, nástup by měl být proveden s úctou a vážností. Při nástupu bychom měli přepnout do tréninku. Oprostit se od jiné reality a myslet jen na trénink.

 

Závěrečná řeč

Slouží ke zhodnocení tréninku a jednotlivce, hodnocení by mělo být konstruktivní a mělo by obsahovat jak negativní, tak i pozitivní nemělo by být zaujaté. Ke sdělení informací a ukončení tréninku. Můžeme zadat úkol nebo říct, jaký trénink bude ten příští.

Práce se svěřencem při turnaji

 

Uklidnění. Snažíme se, aby svěřenec nebyl nervózní. Pomůže nám hudba. Soustředění se na dech. Spánek nebo odpočinek a škraboška na oči. Stres snižuje trávení.

Strava mezi zápasem a váhou. Za prvé by strava měla být zdravá a lehce stravitelná. Strava, na kterou jsme zvyklí. Stres snižuje trávení, proto bychom se měli snažit uklidnit.

Racionalita. Používáme na něj racionalitu. Vysvětlujeme pomocí racionálních argumentů.

Zaměření se na přednosti. Navádíme sportovce, aby vzpomínal na to, co mu jde. Připomeneme mu, v čem je dobrý.

Strategie a upozornění. Snažíme se, abychom svěřenci zopakovali, jaká je strategie. Upozorňujeme na, co si má dávat pozor a co nemá podcenit.

Pozornost. Často se sportovci nechávají rozptylovat. Snažíme se je nasměrovat, zpět k zápasu.

Ideální nastartování. Podle druhu svěřence, se ho snažíme buď nahecovat, nebo naopak uklidňovat. Záleží na druhu svěřence.

Při zápase. Snažíme se dávat jednoduché pokyny. Nevyužíváme emocí ale racionality. Snažíme se v pauze říkat, tři nejdůležitější informace. Hlásíme čas svému svěřenci. Snažíme se svěřence namotivovat.

Po zápase. Nenecháme se ovlivňovat emocemi při zápase. Při negativních emocí svěřence se snažíme využít racionalitu a nasměrovat ho od emocí dál k racionalitě. Konstruktivně podáme kritiku, jak pozitivní, tak i negativní.

Místo zápasu, turnaje a psychická práce

 

Zápasník

Nesrovnávat se soupeři. Soupeř je mimo naší kontrolní zónu. Soustředíme se na sebe. Nevšímáme si, jak soupeř vypadá. Nezáleží, jak si soupeř počíná ani jak si věří.

Konstruktivní zpětná vazba. Řekneme si, co nám jde.  Na co si musíme dát pozor? Jakou máme taktiku.

Soustředění se na dech. Uklidnění se.

Vizualizace. Všechny možné scénáře, jaké se můžou stát v zápase. Jak pozitivní, tak i negativní. Co budu dělat v negativních pozicích? Co budu dělat, když mě něco bude bolet?

Řeč těla. Chci vypadat sebevědomě. Nechci se krčit. Chci ukázat sílu a odhodlání. Neuhýbám pohledem.

 

Trenér

Vlastní možnost rozhodování. Zápasníkovi necháme volnou ruku v rozhodování, přílišné omezování je na škodu.

Nekritizovat. Nekritizujeme zápasníka před zápasem ani po něm. Můžeme podat rady a směřovat svěřence.

Čekat na požádání o radu. Nabízet radu.

Kognitivní strategie

 

Pomáhá zlepšit předzápasové stavy. Zlepší motoriku. Aktivace před zápasem.

 

Stanovení cílů. Jaké máme cíle v konkrétním zápase. Zaměření se na ně.

Představa, imaginace. Představování si, pocitů a techniky, celého boje. Představa vítězství.

Simulace soutěže v tréninku. Snažíme se simulovat soutěž v tréninku a dát jím, co nejvíce reálnou podobu.

Vnitřní dialog. Naučit se správně bavit se sebou samým. Neshazovat se a nepodléhat emocím.

Řízení pozornosti. Naučit se zaměřit pozornost na určité věci. Nebo činnosti. Naučení se odpoutání pozornosti od negativních vlivů.

Spoléhání na automatizaci. Spoléhání se na naučené reakce a techniky a kontra techniky. Spoléhání se na vlastní umění.

Jak pracovat mezi přestávkami i před a po zápase?

 

Před zápasem

  • Rozdýchání se.

 

  • Vizualizace, co udělat lépe.

 

  • Co bych chtěl dát udělat?

 

  • Zhodnotit dosavadní výkon.

 

  • Odložit emoce.

 

  • Uvolňovat se pohybem.

 

  •  

 

V pauze

 

  • Maximálně do 3 rad, mezi koly.

 

  • Protáhnout se.

 

  • Rozmasírovat si svaly.

 

  • Napít se.

 

  • Zklidnit dech.

 

  • Pozitivní vnitřní dialog.

 

  • Hecování.

 

Jak pracovat po zápase

 

  • Úplně prvně rozebereme zápas s trenérem bez emocí.

 

  • Trenér by měl dát konstruktivní zpětnou vazbou.

 

  • Po zápase shlédnout zápas. Samostatně zápas zhodnotit. Poté zhodnotit zápas i s týmem.

 

  • Shodneme se, co bylo dobře a co bylo špatně ve výkonu.

 

  • Nedáváme za vinu jiné faktory než týmový výkon.

 

  • Zápasník má právo na obhajobu svého výkonu.

 

  • Zápas hodnotíme chronologicky a techniku po technice.

 

  • Zjistíme nedostatky.

 

  • Nastavíme cíle, které nám pomůžou se zlepšit.

 

  • Zjistíme, co nám fungovalo.

 

  • Při prohře nedáme prostor emocím ale racionalitě.

 

  • Po zápase by měl nastat odpočinek. Aktivní i pasivní.

 

  • Uzdravení ze zranění a rehabilitace.

 

Automatismy

 

  • Automatismy jsou podvědomě ale i vědomě naučené reakce.
  • Automatismy máme zafixované v hlavě a děláme je automaticky, bez přemýšlení.
  • Automatismy se učíme, neustálím opakováním.
  • Mohou to být i techniky, nebo kombinace ale i celé sekvence. Mohou to být reakce na různé situace.
  • Člověk by měl mít na každou situaci připravené automatismy, tím nenecháme nic náhodě.
  • Automatismy můžou být i negativní. Buď špatně naučené.
  • Při učení nových automatismů nás může brzdit vracením se ke starým automatismům nebo špatně naučeným automatismům.
  • Automatismy se přeučují mnohem hůře, než když se učíme nové věci.
  • Automatismy jsou naučené kombinace, útoky, obrany. Pohyb.
  • Naučené reakce na chyby.
  • Naučené reakce na emoce při tréninku a zápase.
  • Špatné automatismy můžou být:
  • Naštvání se, při chybě.
  • Ztráta soustředěnosti.
  • Spoléhání se na sílu.
  • Zvýšená agrese.
  • Zdávání se.

Kaizen

Význam: Kaizen je japonský termín, který zdůrazňuje neustálé zdokonalování ve všech aspektech života. Následující principy představují esenci Kaizen:

 

  1. Každodenní Zlepšování: Cílem je být každý den lepší než včera, což zahrnuje neustálé zlepšování v osobním a profesním životě.
  2. Zdravý Životní Styl: Kaizen podporuje lepší stravovací a cvičební návyky, aby člověk vedl zdravější a vyváženější život.
  3. Osobní Rozvoj: Zahrnuje snahu stát se lepším člověkem, s důrazem na hodnoty, morálku a osobnostní růst.
  4. Vzdělávání: Neustálé učení a zdokonalování svých znalostí jsou klíčovými prvky Kaizen.
  5. Celostní Trénink: Zahrnuje trénink nejen těla, ale i mysli, aby člověk dosáhl optimální rovnováhy a výkonu.

Stabilizace výkonu

 

  • Nejde o to udělat v zápase nadprůměrný nebo skvělí výkon, ale udělat stejný výkon jako na tréninku.

 

  • Chceme podávat pořád stejný výkon. Nechceme, aby jeden výkon byl skvělí a další špatný. Chceme stejný výkon.

 

  • Při každém výkyvu výkonu, dobrého i špatného řešíme, proč se tak dělo.

 

  • Stabilní výkon je náš průměrný výkon na tréninku.

 

  • Výkon je dobré měřit, pokud to jde. (U bojových sportů hůře proveditelné)

 

  • Nevsázíme na náhodu.

 

  • Pracujeme na řešení všech možných situací.

 

  • To, co nám nejde, na tréninku nám nejspíše nepůjde i v zápase.

 

  • Používáme naše přednosti.

 

  • Zlepšujeme naše nedostatky.

 

  • Zaměříme se na naše konkrétní cíle.

 

  • Pracujeme na automatismu.

 

  • Pracujeme se svou sebereflexí.

 

  • Pracujeme na své mentální stránce.

 

  • Poctivě trénujeme, abychom si nemohli říct, že jsme něco zanedbali.

 

  • Pracujeme racionálně se zpětnou vazbou trenéra.

 

  • Dostáváme se do situací, které nám nejdou, a snažíme se je správně vyřešit.

 

 

  • Přetrénovanost je u bojových sportů obvyklá věc. Která se musí správně řešit.

 

  • Přetrénování způsobuje mnoho tréninků a náročné tréninky.

 

  • Špatně nastavená motivovanost a špatně nastavené cíle, můžou vést k přetrénování.

 

  • Přesto že sport můžete milovat tak vás přestává bavit. To je jeden z vlivů přetrénovanosti na vaše psychické nastavení.

 

  • Nevíte co dál. Přemýšlíte, jestli pokračovat nebo skončit se sportem.

 

  • Při přetrénovaní se dějí malé nebo větší zranění. Je to z důvodu špatné soustředěnosti a nepozornosti.

 

 

 

  • Řešení:

 

  • Je načase si dát volno. Aktivní ale i pasivní odpočinek.

 

  • Preventivní rehabilitační protahování.

 

  • Správná strava.

 

  • Procházky a chození do přírody.

 

  • Pravidelný kontakt se svým sportovním fyzioterapeutem.

 

  • Měli byste mít koníčka mimo sport, který vás baví a oprostí vás od rutiny sportu.

 

  • Kontakt se zvířaty.

 

  • Studium těla i mysli.

 

  • Správně nastavený spánek.

 

  • Správné dýchání.

 

  • Klidné a upravené prostředí.

 

  • Vystavování se nekomfortní zóně.

 

  • Učení se o životosprávě.

 

  • Umění jako: Kreslení, psaní, modelování atd.

 

  • Uvolňující masáže.

 

  • Dovolená.

 

  • Správná periodizace tréninků.

 

Muž

  • Muž chápe hru jako zábavu samotnou.

 

  • Emoce, zejména negativní vidí jako problém a snaží se je, co nejdříve odstranit. Aby hra mohla pokračovat.

 

  • Muži chápou hru podobně jako lov.

 

Žena

  • Žena bere hru více jako společenskou událost.

 

  • Buduje si v ní vztahy.

 

  • Řeší v ní problémy.

 

  • Hra samotná nemívá takovou roli.

Motivovanost

 

  • Je něco, co vás žene dopředu.
  • Motivace je kolísavá věc, nikdy není stálá.
  • Motivace může být: „Dělám to, protože chci být známí.“ Nebo „Dělám to, protože miluju sport.“
  • Motivovat nás můžou i jiní lidi nebo faktory: „Sportuju, protože to chtějí rodiče.“ nebo „Sportuju, protože mi za to platí.“
  • Motivace by měla být správně nastavená.
  • Ne, všechna motivace je dobrá motivace.
  • Motivace může být i cíl.
  • Cíl by měl být dosažitelný.
  • Cíl a motivace má podporovat sportovní růst.
  • Proč dělám tenhle sport? Mám více důvodů? Jaké mám důvody?
  • Je má motivace cíl?
  • Je má motivace cesta za cílem?

Základní pudy k přežití:

  • Obstarání potravy.
  • Zajištění bezpečí.
  • Postavení ve společnosti.
  • Předání genů a obstarání si partnera.

Ztráta motivace

  • Je to mimo potřeby přežití.
  • Biologické šetření energie
  • Neúspěch
  • Náročnost. (Nad naše limity)
  • Ztráta dopaminu.

Jak motivace nefunguje. „Až se mi bude chtít tak půjdu.“ Většinou nepůjdete. Proč? Protože takhle motivace nefunguje. Nejdřív sami od sebe musíte něco udělat a až pak přijde motivace.

 

Zvládnutelná výzva. Výzva nás motivuje. Výzva by měla být zvládnutelná.

 

Nastavte si cíl. Motivace bude si ho splnit. Konkrétní cíl, který je v naší v zóně kontroly.

 

Peníze a motivace.

Peníze nás můžou, jak motivovat, tak i demotivovat. Motivovat nás můžou v případě, že jich máme málo a díky potřebě vyhrát se nám je podaří získat naše motivace vzroste. Pakliže máme peněz dostatek a dostaneme je i za prohru, naše motivace klesá.

 

Sám. Hodně lidí potřebuje parťáka. Začněte sami, nemusíte něco začínat s někým dalším. Bohužel se na to vy, nebo parťák vykašle a pak i ten druhý. Myslete na to že to děláte pro sebe, ne pro druhého. Pak ztrácíte motivaci pokračovat.

 

Nedávejte si datum, kdy něco začnete. Věřte, že většinou ani nezačnete, nebo brzo skončíte. Naučme se věci dělat teď.

 

Neshazujte se. Neříkejte, že to nezvládnete. Ztrácíte pak motivaci. Proč by vám někdo měl říkat, co zvládnete? Ukažte to.

 

Nečekejte uznání od druhých. Motivujte se sami, je to váš život a dělejte, to pro sebe.

 

Mělo by nás bavit to, co děláme. Kolikrát, uděláte něco správně a nebaví nás to? Oproti tomu, kolikrát se nám něco povede, když nás to baví.

 

Lidská baterie. Člověk má určitý množství energie. Měl by si danou energii rozložit. Dát energii důležitým věcem a činnostem.

 

Odpočinek. Motivovanost nás může opustit, když jsme příliš unavení. Pak se nám nechce. Odpočinku, při práci bychom měli přiložit velkou váhu. Při odpočinku, bychom neměli ani hrát hry, nebo listovat po sociálních sítích.

 

Občas si dát něco za odměnu. Při pocitu, že ztrácíte vnitřní motivaci, si můžeme dát, něco za odměnu. Může to být dezert, nějaká malá věc, která nás potěší. Může to být sauna, nebo volno a odpočinek.

 

Špatné období. V období, kdy se vám nedaří, nebo nemáte možnost se ukázat nebo tolik trénovat. Využijte, čas abyste zdokonalili, něco jiného. Seberozvoj, studium, sílu, mentální rozvoj.

 

Motivace a vymlouvání se. Při ztrátě motivace, se začneme vymlouvat. Motivace přichází až po tom, co pro sebe něco uděláte.

 

Ovlivnění a motivace

Pohled na svět a emoce. Emoce a pohled na svět, pozitivnější lidé mají větší motivaci a tendenci pracovat na tom, co je baví.

Smysl života. Smysl života, když je sport smyslem našeho života, dostáváme se k nejlepší motivovanosti.

Přirozená potřeba pohybu. Člověk, má v sobě přirozený pud pohybu. Pohyb člověka uspokojuje. Díky potřebě pohybu se můžeme motivovat do sportu.

 

Motivace vnitřní a vnější

 

Implicitní učení. Vychází z nás. Chceme se sami učit a objevovat. Není to impuls od vnějšího světa. (Dítě si vezme míč a jde si samo kopat.) Implicitní učení je cennější, protože vychází z vášně a lásky k dané činnosti.

Explicitní učení. Vychází z vnějšího světa. Jít do školy a učit se. Rodiče nám řeknou, pojď si ven kopat. Explicitní učení, nemusí být tak efektivní, protože nevychází z nás ale z vnějšího světa. (Často se setkáváme s tím, že někdo někoho nutí do tréninku.)

Rozdělení motivovanosti

 

  • Motivovanost můžeme rozdělit na několik bodů.

 

  • Na pozitivní a negativní.

 

  • Vnitřní, která jde z vás. Tenhle typ motivovanosti je nejlepší.

 

  • Vnější, od cizích lidí. Trenér, šéf, rodina, diváci, kamarádi.

 

  • V cíli se tyhle čtyři skupiny propojují. Můžete mít více motivací naráz.

 

  • Pozitivní vnitřní

 

  • Dělám to, protože mě to baví a naplňuje mě to.

 

  • Když tohle zvládnu, budu blíž k cíli.

 

  • Dlouhodobě efektivní.

 

  • Přirozené uspokojení potřeby pohybem.

 

  • Překonání vlastních limitů.

 

 

  • Pozitivní vnější.

 

  • Když to zvládneš, dostaneš odměnu. Negativní vliv na dlouhodobou motivaci.
  • Používat občas nečekané odměny.

 

  • Dar jako vyjádření podpory, cena útěchy.

 

  • Veřejná pochvala.

 

  • Negativní vnitřní

 

  • Negativní emoce.
  • Jsem tlustý, musím zhubnout.
  • Ze strachu z něčeho.
  • Nejsilnější motiv ze všech.

 

  • Negativní vnější

 

  • Určitý časový úsek, který musíte splnit.
  • Když prohraju, nedostanu zaplaceno.
  • Urážky od ostatních.

 

 

  • Nevědomá
  • Nevíte o ní, ale děje se.

 

  • Submisivní typ člověka na ní spíše reaguje.

 

  • Podvědomě špatná racionalizace. (Dělám to, protože to tak dělají oni. Přijde mi sympatický jeho hlas, budu poslouchat ho)

 

  • Nevědomá motivace zahrnuje lidské pudy. Potřeby socializace. Rozmnožování apod.

 

  • Vědomá

 

  • Mám k tomu racionální důvod.

 

  • Vím, čeho chci dosáhnout.

 

  • Dělám to vědomě.

 

  • Vím, proč to dělám.

 

Aktivní motivovanost

  • Začít něco dělat a následně být motivován.

 

  • Špatné nastavení je: Až se mi bude chtít, půjdu.

 

  • Musíme něco obětovat: Námahu, peníze, čas.

 

  • Riskování nám pomůže, mít větší motivovanost.

 

  • Nedávat si plán B. (Plán B zmenšuje snahu dojít k cíli.)

 

Jít za úspěchem. Vyhnout se neúspěchu.

Každý z nás má touhu být úspěšný.

Brání nám strach ze selhání.

 

Záleží, jestli je naše motivace zaměřená na:

  • Jít za úspěchem. (výkonné osoby)
  • Vyhnout se neúspěchu. (nevýkonné osoby)

 

  1. Při vyhýbání se neúspěchu, se vyhýbáme výzvě.
  2. Při vyhledávání úspěchů se nevyhýbáme výzvě.

Ego

 

  • Ego je vrstva osobnosti, kterou ukazujeme před vnějším světem.

 

  • Osobnost člověka. Jeho vývoj ze zkušeností.

 

  • Za podmínky, buď velké emoční situace, nebo když se situace opakuje, naučíme se z ní pracovat. Buď budeme pracovat pozitivně, nebo negativně. Tím si vytváříme osobnost.

 

  • Osobnost nám vytváří: Pochvala, trest, zákaz, výsměch.

 

  • Pozitivní emoce, ze které usoudíme, že máme danou činnost opakovat stejným způsobem, za jaký jsme byli pochválení.

 

  • Trestání. Vyvarování se dané činnosti, za jakou jsme trestáni.

 

  • Budování osobnosti, funguje způsobem, že některé části postupně oddělujeme a další na sebe navalujeme.

 

  • Naše ego se neustále mění a vyvíjí.

 

Naše ego nás ochraňuje před vnějším světem.

Ego udržuje naše sociální postavení.

Proč je s ním spojený strach třeba vystupovat?  Bojí se sociálního ztrapnění. Dříve to mohlo znamenat to, že jste si kvůli špatnému výstupu nepředali geny.

 Proto nás naše ego chrání a vytváří obal naší osobnosti.

Orientovanost egem vs úkolem

  • Rozdělujeme tyhle dva typy motivovanosti z důvodu udržitelnosti.

 

  • Měli bychom vědět, jaká motivovanost nás žene dopředu, podle toho nastavit svoji motivovanost, aby byla déle udržitelná.

Ego

  • Ego= Moje osobnost. Naše osobnost nás motivuje.

 

  • Porazit jiné.

 

  • Méně udržitelná motivace z dlouhodobého hlediska.

 

Úkolově

  • Zlepšit sám sebe. Taková je úkolová motivovanost.
  • Lepší flow do sportu. (Lepší koncentrace do sportu.)
  • Nejdéle udržitelná z dlouhodobého hlediska.

Osobnost: Chování, které z nás dělá nás.

Naše osobnost má různé:

  • Odlišné přístupy k učení.
  • Odlišné přístupy k řešení problémů.

 

  1. Psychologické jádro.

Hluboké, konstantní a stabilní psychické jádro.

Zahrnuje:

  • Postoje
  • Motivaci
  • Potřeby
  • Hodnoty

 

  1. Typické chování.

Interakce s lidmi. Pozdravy.

Reakce na chování.

 

  1. Chování spjaté s rolemi.

Mění se při ní chování podle okolí.

Jinak se chováme s rodinou a jinak se chováme s kamarády.

Chování na sociálních sítích.

 

Abychom byli úspěšní, musíme umět měnit role. Abychom, mohli být lídr týmu, musíme se tak i chovat. Přepnout se na dominantní chování.

Jaké máme role:

  • Sportovce
  • Studenta
  • Syna
  • Otce
  • Trenéra

Psycho dynamické teorie

Id. Je zdrojem energie. Pudy, chuti žít. Lásky a sexu. Uspokojení lidských pudů, touhy a potěšení.

Ego. Racionální uvažování. Snažení se oddalovat pudy „id“ a načasovat, dokud nenastanou vhodné situace.

Superego. Vnitřní morální standarty. Naučené od rodičů a společnosti.

Teorie rysů

  1. Sklon zažívat psychické strádání.
  2. Být společenský a zažívat pozitivní emoce.
  3. Otevřenost zážitkům. Obdiv k umění. Neobvyklé myšlenky. Představivost, dobrodružství.

Internalisti a Externalisti

Rozdělení lidí, podle víry v ovlivnění děje světa.

Internalisté věří, že svůj život ovládají samotní.

Externalisté věří, že je jejich život ovlivněný náhodou.

 

Introverti ve stresové situaci.

Introverti jednají podle systému SAM. Tedy jejich reakce je (Freeze or Hide) ztuhnout anebo se schovat.

Extroverti ve stresové situaci.

Extroverti ve stresové situaci jednají podle systému HPA. Jejich reakce říká (Fight or flight) Bojuj nebo uteč.

Rozdělení podle temperamentu

 

 

Introvert. Člověk, který je spíše uzavřený v sobě. Méně komunikativní.

Extrovert. Člověk, který je otevřený, komunikativní. Vyhledává společnost.

Stabilní. Člověk, který zvládá své emoce.

Labilní. Člověk, který nezvládá své emoce.

Kombinace a rozdělení podle temperamentu

 

 

Introvert stabilní.  Flegmatik.

Klidný člověk. Pečlivý, mírumilovný. Vyrovnaný.

Introvert labilní. Melancholik.

Pesimistický, náladový, nespolečenský, úzkostný. Nevyrovnaný člověk.

Extrovert stabilní. Sangvinik.

Vůdčí, pohodový. Hovorný člověk. Bezstarostný.

Extrovert labilní. Cholerik.

Urážlivý, agresivní. Aktivní člověk. Neklidný.

 

 

  • Základ je mít správný cíl.
  • Cíl by měl být v naší zóně kontroly.

 

  • Cíl by měl být vnitřně motivovaný. Dělám to pro sebe. Dělám to, abych se měl lépe. Dělám to, abych se dostal k cíli.

 

  • Cíl by měl být dosažitelný a na druhou stranu by neměl být jednoduchý.

 

  • Napište si, čeho byste chtěli dosáhnout. Lépe se pak k cíli dostává.

 

  • Nejde jen o cíl ale i cestu k němu.

 

  • Cíl by měl být nastavený tak, abyste se posunovali.

 

  • Cíl by měl podporovat sportovní růst.

 

  • Správný cíl není jen výhra. Můžete vyhrát i se špatným výkonem.

 

  • Cíl by měl vypadat tak že si řeknu, že chci jet stejně v zápase jako na tréninku.

 

  • Když si nastavíte cíl. Musíte si najít cestu k jeho dosažení.

 

  • Při nastavení cesty k cíli si rozdělte menší úseky a části celého cíle.

 

  • Cíl by měl být časově omezený. (Například: Do příštího zápasu)

 

Negativně nastavený cíl způsobuje.

  • Ztráta motivace.
  • Stagnující výkon.
  • Negativní emoce.

Příklad: Můj cíl je výhra.

  • Vyhrál jsem, ale výkon byl špatný. = Nikam se neposunu.

 

  • Prohraju= Negativní emoce. Chci skončit.

 

  • Můžu prohrát 3x, ale výkony se pokaždé zlepšily.

 

  • Končím s kariérou.

 

 

Rovnováha mezi cílem a motivovaností.

  • Cíl: Být nejlepší. Být úspěšný. Mít atraktivní zápasy.

 

  • Motivovanost: Baví mě to. Dostanu za to odměnu.

 

  • Ideální sportovec má mezi cílem i motivovaností rovnováhu. (Baví mě to a dělám dobré zápasy, oceňují mě.)
  1. Správné Nastavení Sportovní Odměny
    • Klíčové je správné nastavení odměny pro efektivní motivaci.
  2. Význam Sportovní Odměny
    • Může zahrnovat sportovní posun, finanční odměnu nebo sponzorství.
  3. Dosažení Cíle jako Odměna
    • Úspěšné dosažení cíle sama o sobě považováno za odměnu.
  4. Dlouhodobé a Krátkodobé Cíle
    • Cíle mohou být jak dlouhodobé, tak krátkodobé, což ovlivňuje charakter odměny.
  5. Vnitřní Motivace a Její Vliv na Odměnu
    • Odměna má větší vliv, když je motivace vnitřní, což snižuje závislost na vnější motivaci.
  6. Podpora Motivace Skrze Odměnu
    • Správně nastavená odměna může podporovat a udržovat motivaci.
  7. Reakce na Ztrátu Motivace
    • Při ztrátě motivace je vhodné revidovat cíle a přiblížit odměnu.
  8. Neočekávané Odměny a Vnější Motivace
    • Neočekávané odměny představují pozitivní vnější motivaci, posilují radost ze sportu.

 

  • Sebevědomí: Je rozdělené na dvě slova: sebe a vědomí. Vědomí o sobě.

 

  • Sebedůvěra: Znamená znát své silné stránky. Věřit si, v tom, co dokážeme.

 

  • Sebeuvědomění: Sebeuvědomění je schopnost se pozorovat a odlišit se od ostatních.

 

  • Sebevědomí je o dosavadních výsledcích. O tom, co běžně podáváme za výkon na tréninku.

 

  • Sebevědomí, není věřit ve schopnosti, kterými nedisponujeme.

 

  • Věřit v něco, co normálně nedokážeme je přehnané sebevědomí.

 

  • Věřit, že něco nedokážeme, když to na tréninku zvládáme, je snížené sebevědomí.

 

Příklad:

  • Podle statistiky jsou moje (signifikantní) trefené údery v průměru za jeden zápas na 35 % a zbytek úderů je netrefených nebo údery soupeř vykryl. Je má úspěšnost 35 %.

 

  • Když si řeknu, že dneska budu mít v zápase úspěšnost 50 % zásahů, není to sebevědomé ale nadhodnocení sebe sama. Protože má obvyklá úspěšnost je 35%

 

  • Naopak, když si dneska řeknu, že mám špatný den. Že dnes budu mít úspěšnost 20 % je to podhodnocení.

 

 

  • Sebevědomí nejde hodnotit podle emočních pocitů.

 

  • Pro správné hodnocení je důležité se objektivně umět ohodnotit. Přesné ohodnocení sama sebe.

 

  • Být sebevědomí znamená být si vědomí svých výsledků.

 

  • Častou chybou se stává, když se vám náhodou něco povede v zápase a následně spoléháte, že se vám to povede znovu.

 

  • Nespoléhejte na náhody ale na své schopnosti

 

Příkladně:

  • V prvním kole se mi povede backfist (Úder rukou z otočky), který na tréninku nepoužívám, nebo se mi nedaří. Následné dvě kola mi nevychází a já kvůli tomu prohrávám zápas.

 

  • Při analýze sebe sama lze využít zpětnou vazbu od trenéra. Video rozbory ze zápasů (nejlépe 3 poslední zápasy). Nebo záznam z posledních tvrdých tréninkových soubojů.

Dvě šelmy

(Dvoje myšlenky)

 

Většinou máme v mysli dva rádce.  Pozitivního a negativního.

Zlou šelmu (Negativního rádce) – Říká nám negativní scénáře. Špatné a zlé myšlenky. Děsí nás a říká nám, co by se mohlo zlého stát. Říká věci, které druhému ublíží.

Dobrou šelmu (Pozitivního rádce) – Říká nám, pozitivní a racionální názory.

Tyhle negativní emoce, nemůžeme potlačit. Nemůžeme ovlivnit jejich příchod.

Ovlivníme jejich regulaci a jejich interpretaci. Můžeme si vybrat jaké emoci dáme průchod.

Emoce nám mění pohled na svět.

V hlavě máme dobrou a zlou šelmu. Tyhle šelmy se perou a ovlivňují naše chování. Která z nich vyhraje? Ta, kterou budeme v hlavě více živit.

 

Sebedůvěra: Znamená znát své silné stránky. Věřit si, v tom, co dokážeme.

Je součástí sebevědomí. Víme, co dokážeme.

Vzpomenout si na své sebevědomí. Víme, co dokážeme.

Příklad: (Vím, že to zvládám pořád, není důvod abych to pokazil.)

Nedáváme k sebedůvěře emoce ale racionalitu.

 

Jak, pracujeme, když si věříme vs, když si věříme?

 

Věříme si:

  • Mám dobré oko.
  • Jsem aktivní.
  • Nejsem zbrklí.
  • Jsem kreativní.
  • Vím, co mám dělat.

 

Nevěříme si:

  • Jsem moc opatrný.
  • Jsem příliš bezhlavý.
  • Nevím, co mám dělat.
  • Dělám chyby.
  • Jsem pomalý.
  • Tlačím své údery.
  • Jedu netechnicky a silou.

Jsem Favorit:

  1. Mám zkušenosti
    • Co funguje? – Využijte své zkušenosti ke klidnému a efektivnímu provedení, spoléhejte se na své dovednosti [1].
  2. Mám Lepší Techniku
    • Co funguje? – Využijte svou lepší techniku k domínování v základních dovednostech a taktice.
  3. Mám Konstantní Výkony
    • Co funguje? – Držte se svých konstantních výkonů, udržujte stabilní úroveň výkonnosti.
  4. Půjdu Si Vyzkoušet Věci
    • Co funguje? – Buďte kreativní a využijte své dovednosti k novým strategiím a překvapení soupeře.

 

Jsem Outsider:

  1. Být Nečitelný
    • Co funguje? – Zbavte se předvídatelnosti, buďte nečitelný a překvapte favorita.
  2. Mít Větší Vůli
    • Co funguje? – Prokažte větší vůli a odhodlání, což může přinést překvapivé výsledky.
  3. Bude Víc Nervózní
    • Co funguje? – Využijte nervozitu favorita k vlastnímu prospěchu, pracujte s jeho tlakem.
  4. Nebude Mít Motivaci, Porazit Mě
    • Co funguje? – Využijte motivaci k porážce outsidera, pracujte na vlastní motivaci a odhodlání [2].
  5. Míň Trénuje
    • Co funguje? – Překvapte svou odhodlaností a kvalitním tréninkem navzdory méně viditelnému úsilí.

Celkově

  • Co Doopravdy Funguje? – Strategie se liší podle situace. Využijte své silné stránky a adaptujte svůj přístup podle kontextu a soupeře.

Sebedůvěra a strategické přístupy jsou klíčovými faktory v obou rolích favorita a outsidera v jakémkoli sportovním prostředí

 

Psychické důsledky:

 

  1. Stresová reakce (Stav ohrožení)
  • Způsobení chyby a následné negativní zhodnocení trenéra umocňuje další selhání. (Negativní vnitřní dialog)
  1. Negativní myšlenky/emoce
  • Větší tendence si všímat negativních vlivů. Přemítání si negativních myšlenek a chyb.
  1. Neefektivní koncentrace.
  • Jde jen o samostatnou myšlenku, nejde o pozitivní nebo negativní myšlení.

 

  • Jde o prožití v tomto okamžiku. FLOW
  1. Narušení sebedůvěry.
  • Negativní myšlení: „Hlavně neudělat větší chybu.“

 

  • Sportovec začne být více pasivní, aby neudělal chybu. (Přestává útočit)

 

Jak zlepšíme reakce na selhání:

  • Neodchylovat se od natrénovaných věcí. (Automatismy)

 

  • Nezačít vymýšlet nelogické závěry.

 

  • Naučte se pozitivním vnitřním dialogům.

 

  • Vyvarujte se negativnímu vnitřnímu dialogu.

 

  • Věříme v automaticky naučené reakce. (I při jedné chybě nadále věřit tomu, co máme natrénované). (Chyba může být pouze výjimkou.)

 

  • Při špatném natrénování automatismů se musí počítat se selháním.

 

  • Sebedůvěra je o tom, jak se zachovám při chybě.

 

  • Hledejte situace, kdy nemáte vše pod kontrolou a naučte se je zvládat.

 

  • Brát selhání jako užitečné situace, ze kterých se lze poučit.

 

  • Trénujte moment, kde se stala naše poslední chyba.

 

  • Reakce na chybu, je dělat něco jinak a změna automatismu je chybná reakce.

 

  • Nečekat na danou chybu. Abych něco podnikal. Snažíme se předejít všem možným situacím.

 

  • Využívejme vizualizaci problémů a jejich řešení, ještě, než situace nastane.

 

  • Řekneme si, že to byla 1 situace a čeká nás dalších 50, které musíme zvládnout.

 

  • Restartovat se, najít si pauzu, vrátit se do hry.

Sebereflexe. Sebeuvědomění

 

  • Člověk by se měl konstruktivně umět ohodnotit.

 

  • Ohodnocení by mělo být jak negativní, tak i pozitivní.

 

  • Ohodnocení by nemělo svádět chybu na pravidla a na jiné osoby.

 

  • Ohodnocení by nemělo být ovlivněno emocemi.

 

  • U ohodnocení byste si měli umět přiznat chybu.

 

  • Práce se sebeuvědoměním je základ úspěchu.

 

  • Je to znalost našich silných a slabých stránek.

 

  • Správné ohodnocení nám řekne, jak na tom jsme.

 

  • Měli bychom být vědomi toho, co dokážeme na tréninku a přenést to do boje.

 

  • Nespoléháme na náhodu, že něco vyjde, přes fakt, že nám to na nácviku nevychází.

 

  • Měli bychom racionálně reagovat na kritiku od privilegovaných lidí. (trenér, doktor, sportovní psycholog.) Kritika musí být pravdivá.

 

  • Někteří sportovci, nedbají na rady jiných, zkusme se podívat na jejich úhel rady, místo přehlednutí dané rady.

 

  • Naším cílem je ujistit se v našich přednostech a pracovat na nedostatcích.

 

  • Špatná sebereflexe může znamenat i to že nevěříme ve své schopnosti.

 

 

  • Vědomé i podvědomé tendence, shazování sebe sama, nebo také se limitující se tendence.

 

  • Vytváření neexistujících překážek. Vytváření si, proč by to nešlo. Nebo proč by to šlo špatně.

 

  • Největší vliv na naše sebe shazování má naše výchova. (Na prezidenta nemáš, budeš zedník jako táta.)

 

  • Nemáte vysoký sen? Proč? Nevěříte si? Zkusili jste to? Nízký sen nás může mnohdy limitovat. Proč bychom nemohli dosáhnout víc?

 

  • Jedním z největších vliv na naši osobnost má 5-6 nejbližších lidí. Ti upravují naše názory a vnímání. Negativní lidé nás stahují od našich cílů.

V životě je důležité, koho si vybereme ve svém okolí. Nemusíme takové lidi odstříhávat, můžeme jen zúžit výběr témat, ke kterým nechceme, aby tito lidé vstupovali a shazovali naši mentalitu.

 

Příklad:

Holčičky, které vychovávali vlci. Holčičky si myslely, že jsou vlčice, a tak se i chovali.

Zbytečné shazování sami sebe. Děláte to?

Příklad

  • Kolega: „To byl dobrý sparing“ Vy: „To byla náhoda jen.“

 

  • Kamarád: „Týjo, hezké tričko“ Vy: „Nic moc, bylo stejně levné“

——————————————————————————————————

  1. Test: Zadejte otázku, jak by měla vypadat vaše vysněná budoucnost bez limitů. Vyhnání až do extrémů. (Peníze, bydlení, kariéra, vědomosti, úspěch)
  2. Otázka: Za jak dlouho to zvládnete?
  3. Otázka: Za jak dlouho by to zvládl z vašeho místa Váš vzor. (Váš momentální stav: Peníze, vědomosti, tým)

Například: (Elon Mask, Conor Mcgregor)

 

Odpověď:

Odpověď bývá, že váš vzor by to stihl rychleji. Ale přeci by měl úplně stejné možnosti.

Závěr: Díky tomuto jednoduchému testu zjistíte, jestli se shazujete na ambicích.

————————————————————————————————

  1. Test:

Jak by vypadalo to, že by se všechno zhroutilo. Nejhorší závěr? (Sportovní kariéra)

  1. Odpověď: Většina lidí by vymyslela mnoho důvodů, co by se mohlo stát.

Většina z nich ale řekne, že by skončila na místě, kde jsou teď. (Vaše komfortní zóna)

 

  1. Odpověď: Vaše odpověď je, že jste na nule.

Z nuly se nejlíp začíná, nemáte co ztratit, chytnete se všeho, co vás může posunout.)

Řešení:

  • Přiznat si, že své sebevědomí shazujete.

 

  • Najít a vyřešit otázky z minulosti, které naše ego shazují.

 

  • Zkuste po hlavě skočit do vody a hledejte, jak se dostanete k cíli. Dejte se do plánu, zkoušejte, hledejte a posouvejte se.

 

  • Obklopte se lidmi, kteří vás nestahují dolů, ale posouvají.

——————————————————————————————–

Úkol: Napište, kde byste chtěli být za 3-5 let. (Kariéra, peníze, bydlení, vztahy)

 

  • Napište, jaké asi budou vaše překážky.
  • Napište, jak je překonáte.
  • Napište, jak se k cíli dostanete.

 

  • Najděte si větší cíl.

——————————————————————————————

  • Přestaňte si lhát. Lhát si o své kondici a technice je jako řídit se cizí mapou, nikdy nemůžete trefit tam, kam míříte.

 

 

  • Lhát si, jak jste, špatní nebo dobří.
  • Lhát si že něco nedokážete.
  • Lhát si že je vše v pořádku.
  • Lhát si že se stane zázrak.

 

Vnitřní bariéry

  • Nechci se zlepšovat.
  • Nemám cíl.
  • Nemám motivaci.
  • Nemám na to dělat tento sport.
  • Tohle dělat nebudu.
  • Práce z donucení.
  • Nechce se mi.
  • Syndrom vyhoření.
  • Nemusím trénovat.
  • Zranění.
  •  

 

Vnější bariéry

  • Trenér ve mně nevěří.
  • Nevěřím v trenéra.
  • Nevěřím v to, co děláme na tréninku.
  • Nevěřím ve sportovní psychologii
  • Nemám ideální podmínky: Čas, peníze, okolí, rodina, práce.

 

 

Sebe limitující bariéry. = Když sami sebe shazujeme.

  • To nezvládnu.

 

  • Jsou lepší.

 

  • Že jsem vyhrál, byla jen náhoda.

 

 

  • Nastavení si pravidel, které nás pozitivně posunou.

 

  • Každé pravidlo má své pozitivní i negativní efekty.

 

  • Při nastavení pravidel musí být pozitivní efekt větší než ten negativní.

 

  • Zapojení pozitivních sebe trestů. „Když nepůjdu na trénink, půjdu alespoň plavat.“

 

  • Podpoření negativních činností, pozitivními. „Hraju hry, ale učím se u nich zvládat stres.“

 

Příklad:

  • Nesmím si kupovat nic sladkého do vážení.

 

  • Když budu déle, než hodinu na počítači udělám 50 kliků.

 

  • Když budu hrát hry, budu se u nich snažit být u nich v klidu a nestresovat se.

 

  • Když se mi něco nepovede, odskáču si a uklidním se.

 

  • Přestanu sedět u televize.

 

  • Omezím alkohol.

Pozitivní iluze

 

  • Sebehodnocení a jeho pozitivní iluze.
  • Člověk má tendenci interpretovat se v nejpříznivějším světle.
  • Říká nám to, že je někdy vnější zpětná vazba důležitá.
  • Lidé si často interpretují, že mají lepší schopnosti. (Vykonávají nadprůměrnou práci. Lidé tvrdí, že mají menší pravděpodobnost než ostatní, že mohou dostat například rakovinu. Tvrdí, že mají lepší vůdcovské schopnosti. Velké procento uvádí, e jsou zdatní řidiči apod.)
  • Pro mentální kouče je náročné změnit, myšlení lidí, kteří sebe vnímají nad své hodnocení. Je náročné sportovci říct, že v něčem nevyniká tak jak si o sobě sám myslí.

Tři mozky

Plazí mozek, Tygří mozek, Lidský mozek

 

Mozek můžeme rozdělovat podle evolučního vzniku od nejstaršího po nejmladší.

Také podle jeho schopnostní, od nejprimitivnějších po ten nejsložitější.

Je to 250 milionů let evoluce, která nás tvoří.

 

Mozek plazí

Evolučně nejstarší

Není pod naší kontrolou. Pracuje v našem podvědomí.

Pracuje na fyziologických činnostech. Dýchání, krevní tlak.

Zaměření na přežití.

Vyvolává známé tři reakce. Boj, ztuhnutí, útěk.

 

Tygří (Savčí mozek)

Tento mozek v nás také pracuje podvědomě.

Skrývá se v nich šest základních emocí.

Proč jsou podvědomé? (Nejde se zamilovat a odmilovat na povel)

Můžeme se s emocemi však učit pracovat.

Jeho součástí je mozková část zvaná amygdala, která je spojená s částí hypotalamem a hypofýzou. Vytváří adrenalin.

Emoce jsou rychlejší než naše racionální jednání. Jsou také pro nás silnější. Díky tomu spíše jednáme emočně než logicky.

U tohohle mozku se snažíme naučit se reagovat na naše emoce. Učíme se poznat sami sebe. Učíme se kontrolovat, co vyjde na povrch a co nás ovlivní.

 

 

Lidský mozek

Pracuje vědomě.

Evolučně nejmladší.

Racionální a logické myšlení. Analýzy, jemné motoriky, tvořivost, psaní, empatie, laskavost atd.

Vnímání sama sebe. Vnímání času.

Přemýšlení do budoucna.

Tvoří ho, mozková kůra. 5/6 našeho mozku.

Zdrojem našeho ega. (Ochranná funkce)

Vědomá část myšlení tvoří pod 10 %. Nevědomá část tvoří přes 90 %.

Naučená motorika, naše automatismy pracují také podvědomě.

 

 

Reakce: Strach je emoce. Vytváří 3 reakce, bojuj, utíkej nebo ztuhni.

 

  1. Správná Reakce na Stres
    • Strach je přirozenou reakcí na stres, nelze ji eliminovat, ale lze ji využít pozitivně k adaptaci na náročné situace.
  2. Příprava Těla na Reakci
    • Strach připravuje tělo na okamžitou reakci, ideálně na krátkodobý časový úsek.
  3. Dlouhodobý Strach a Zdraví
    • Dlouhodobý strach může být nezdravý, a lidský mozek není optimalizován pro dlouhodobý stav strachu.
  4. Fyziologické Účinky Strachu
    • Zvyšuje napětí svalů, prokrvení končetin, a odkrvuje funkce nepodporující okamžitou reakci, například trávení.
  5. Vliv na Racionální Myšlení
    • Strach snižuje racionální myšlení, což vede k více automatickým reakcím a instinktům.
  6. Hormonální Odpověď
    • Zvyšuje hladiny adrenalinu a kortizolu, což připravuje tělo na intenzivní fyzickou aktivitu.
  7. Fyziologické Projevy
    • Zrychlený krevní oběh, zvýšený tlak, a další fyziologické změny.

 

  1. Přesměrování Myšlenek
    • Při pocitu strachu se zaměřte na dýchání, vizualizaci, komunikaci, protahování a naučené techniky.
  2. Racionální Myšlení
    • Použití racionálního myšlení k odhalení podobnosti strachu u jiných a otázce, proč by mělo být v pořádku.
  3. Racionalita vs. Emoce
    • Boj proti ovlivňování emocemi pomocí racionálního myšlení.
  4. Postupné Přibližování k Strachu
    • Pomalé a postupné přiblížení se strachu s postupným odbouráním.
  5. Pozitivní Pohled na Strach
    • Chápání strachu jako pozitivního faktoru, který nás připravuje na boj a výzvy.
  6. Profesionální Přístup k Strachu
    • I profesionálové, jako Muhammad Ali, zažívají strach z prohry či zranění.
  7. Nervozita jako Příprava na Boj
    • Nervozita jako přirozená příprava na boj, ale s důrazem na udržení v mezích.
  8. Podpora a Svoboda
    • Poskytnutí volnosti jednotlivci při překonávání strachu a vytváření pozitivní zpětné vazby.

Úkol:

  • Napište, jak bude za rok vypadat vaše lepší já, kdy překonáte strach bez negací, které teď prožíváte.

Příklad:

Správně: Zvládl jsem nervozitu před zápasem.

Špatně: Už nemám strach z nervozity před zápasem.

Přerámování. Postupné odbourání strachu, pozitivní zpětnou vazbou. Může to být pochvala, potlesk, odměna.

Význam: Přerámování v psychologii je technika, která spočívá ve změně významu nebo perspektivy dané situace. Tato metoda je využívána v terapii k posílení mentální odolnosti a změně neproduktivních myšlenkových vzorců. Klíčové body této techniky zahrnují:

  1. Změna Rámu Myšlení
    • Přerámování je doslovně “změna rámu.” Cílem je otevřít nové možnosti vnímání událostí.
  2. Účinná Terapeutická Metoda
    • V terapii slouží přerámování k odbourání rigidního pohledu klienta, což umožňuje nový, konstruktivnější pohled na problémy.
  3. Pozitivní Přerámování
    • Jedním z přístupů je pozitivní přerámování, které se zaměřuje na nalezení pozitivního aspektu nebo užitečného ponaučení v obtížných situacích.
  4. Změna Perspektivy
    • Tato technika podporuje klienty v přehodnocení svého pohledu na situace a události, což může vést k lepšímu psychickému pohodlí.
  5. Flexibilita Myšlení

Přerámování rozvíjí schopnost flexibilního myšlení a adaptace na různé životní situace.

 

  • Preventivní nevytváření strachů. Snažíme se zabránit vybudování strachu.

 

Negativní vytváření strachu je:

  • Musíš vyhrát.

 

  • Nesmíš udělat chybu.

 

  • Nesmíš to pokazit.

 

  • Nesmíš prohrát.

 

  • Nemůžeš prohrát, máš slabšího soupeře.

 

  • Máš lepšího soupeře.

 

  • Nemáš na to psychiku.

 

  • Budeš dělat jen to, co ti říkám.

 

  • Jestli to nezvládneš, skončíš.

 

  • Veřejná zpětná vazba. Nezvládl to psychicky.

 

Brzda, je, když nás něco zpomaluje.

Nastává, při tom, když uděláme chybu.

Bojíme se, použít, to, co umíme, abychom neudělali chybu.

Bojíme se být aktivní, jsme pasivní a neútočíme.

 

V tréninku zvládám všechno a v zápase, se mi to nedaří

 

Vliv většího stresu.

Strach z chyby.

Mentální brzda.

Strach z vnějších vlivů.

 

Jaké je řešení?

Vyvíjet na sebe mentální tlak na tréninku i mimo něj a opakovat, co se nám nedaří v tréninku.

Pomůže nám:

  • Cizí prostředí.
  • Natáčení sportu.
  • Pozornost jiných lidí.
  • Zvládání stresu jinde.
  • Mentální restart.
  • Dostat se do flow.
  • Ohraničení zóny kontroly.

 

  1. Do deníku si napsat svůj strach

Tím, že si člověk napíše, jaký má strach na papír, převede strach z hlavy na papír. Tím, zapříčiníte, že se ho z části zbavíte. Není uvězněn jen ve vaší hlavě.

(Příklad, je jít k zubaři)

  1. Napsat si, co nejhoršího se může stát

Může to být i více věcí na jednou.

Stává se, že zjistíme, že rizika, nejsou zas tak velká.

(Zubař, nám může trhat zub, vrtat zub, vytahovat nervy, může nás to stát peníze.)

 

  1. Rozepsat si, co bychom v tom nejhorším případě dělali.

Můžeme rozepsat, co bychom dělali, problém po problému.

Díky rozepsání se a seznámíme se, s našim strachem, nám pomůže se zmírněním stresu.

(Musím vydržet bolest po vrtání, bude mě to pak i chvíli bolet.)

 

  1. Napíšeme si jaká je pravděpodobnost, že se ta negativní věc stane?

To nám pomůže v rozhodování.

Můžeme zjistit, že je malá šance, nebo že jí jsme schopni riskovat.

 

  1. Napíšeme si, jaké benefity získáme, když podstoupíme rizika strachu.

Napíšeme si, jaké plusy dostaneme a zároveň jaké mínusy dostaneme, když danou věc nepodstoupíme.

(Když nepůjdu, k zubaři na kontrolu, neobjeví mi kaz a nezpraví nám zub. Začne nás hrozně bolet a budeme muset jet a čekat na pohotovosti.)

 

  • Prohra je pro většinu sportovců něco negativního.

 

  • Prohru je lépe chápat jako prostředek ke zdokonalení.

 

  • Lze z ní najít chyby ale i přednosti.

 

  • Obavy z prohry zvyšují stres a snižují tak šanci na výhru.

 

  • Pro zmírnění obav se zaměřujeme jen na svůj výkon.

 

  • Obavu z prohry musíme chápat jako negativní a musíme odsunout vnější vlivy.

 

  • Soustředíme se na přítomnost.

 

  • Zaměřujeme se na racionální myšlení, a ne na to emoční.

 

Prohra pro sportovce může znamenat:

  • Ztráta peněz.

 

  • Ztráta společenského uznání.

 

  • Ztráta sponzorů.

 

  • Horší nabídky na zápasy.

 

  • Snížení se v tabulce.

 

  • Vnitřní ztráta motivovanosti.

 

 

 

Společenské uznání

 

  • Chtít společenské uznání nemá na sportovce pozitivní vliv.

 

  • Musíme si uvědomit, že ten sport děláme pro sebe.

 

  • Měli bychom chápat, že je milé myslet na tým, trenéra, rodinu, sponzory a ostatní, že je nechceme zklamat, ale ve finále na sebe nakládáme jen větší tlak.

 

  • V boji musíme chápat, že jsme tam jen sami za sebe. (Nikdo jiný za nás bojovat nepůjde.)

 

  • Musíme chápat, že i náš trenér to nedělá jen pro radost ale i pro jeho užitek.

 

  • Většina lidí vás chce jen shodit pro jejich lepší pocit.

 

  • Názory z řad neodborníků nemá cenu poslouchat.

 

  • Většina lidí zapomene jak na vaše výhry, tak i prohry.

 

  • Váš život je váš ne ostatních.

 

  • Iracionální poznámky i pozitivní nemá cenu vnímat.

 

  • Na poznámky ostatních nereagujeme emočně ale racionálně nebo vůbec.

Strach a stres a imunita

  • Strachem, že vás něco bolí a že bolest je velká a následným strachem, že zranění, které způsobuje bolest je vážné. Nám zhoršuje i psychický strach.
  • Stres nám při bolesti vyvolává myšlenky, negativního rázu. Mozek nám vyvolává myšlenky jako dlouhodobé zranění, konec kariéry apod.

 

  • Negativní psychický stav výrazně snižuje naši imunitu a tím i rychlost regenerace.

 

Stagnace stereotypem. Proč stagnuje náš výkon? Může to být, tím že aplikujeme vědomosti. Nedáváme na rady ostatních. Místo úpravy pohybových nebo psychických stereotypů, které jsou pro nás negativní, tak tyhle zažité stereotypy používáme a díky, tomuhle stagnujeme.

Příklad:

  1. Fyzická stagnace. Trenér mi říká, ať dělám delší kombinace v boxu. Můj stereotyp je zvyklí jen na o 1 až 2 úderech. Můj negativní stereotyp mi ale říká, ať opakuju to stejné a že delší kombinace mi nepomůžou a nejdou mi.

 

  1. Psychologická stagnace. Trenér mi říká, ať se zaměřuji na svůj výkon a nestresuju se něčím jako prohra, protože prohra není v mé zóně kontroly. Místo toho abych poslechl trenéra, požívám svůj zažitý stereotyp a nechci v žádném případě prohrát. Strach z prohry nám může enormně zvýšit šanci na chybu.

Aplikace v praxi:

  1. Na papír si napíšeme, jaké věci víme, ale neaplikujeme je.
  2. Napíšeme si, proč neaplikujeme dané informace.
  3. Napíšeme si jaké benefity nám přinese aplikace.
  4. Napíšeme si konkrétní činnosti, ve kterých danou činnost aplikujeme.
  5. Dlouhodobě aplikujeme, pozitivní vědomosti až se z toho stane pozitivní stereotyp.

Muži

  • Muži se umí vypořádávat se stresem lépe z krátkodobého hlediska.

 

  • Zajišťuje to lepší lovecké soustředění, lepší obranu proti nepřátelům.

 

  • Muž má větší šanci přežít, samotný než žena.

 

  • Muž nemá takovou potřebu být ochraňován a umí si zajistit potravu sám.

 

  • Nepotřebuje tolik budovat vztahy.

 

  • Muži hůře zvládají stres dlouhodobý, mají tak i větší statistiku sebevražd.

 

Ženy

  • Ženy se umí lépe vypořádávat se stresem dlouhodobým.

 

Například:

  • Čekání na jídlo, při mužské výpravě na lov.
  • Výchova dětí.

 

  • Ženy potřebují ochranu, a proto si budují vztahy.

 

  • Ženy umí lépe manipulovat s lidmi.

 

  • Hůře zvládají stres krátkodobý, proto se ve vypjatých situacích hůře rozhodují.

 

 

Boj se svým já pomocí humoru

Zesměšníme negativní emoci a svůj strach.

 

Poslání svého emocionálního já pryč

Můžu se pokusit oslovit své druhé já vymyšleným jménem a poslat ho před zápasem pryč.

 

  • Začněme přemýšlet, čeho se vlastně bojíme a co nám to způsobuje.
  • Pojmenujeme své strachy. (Strach z chyby. Strach z prohry. Nervozita z diváků.)
  • Logicky si odpovíme, proč bychom se daného strachu neměli bát.
  • Řekněme si, že nám ten daný strach akorát uškodí, a tak že ho nepotřebujeme.

Příklad:

(Bojím se prohrát. Způsobuje to, že jsem nervózní. A proto jsme zatuhlí. Když budeme zatuhlí tak nebudu tak rychlí, to mi kazí zápas. Takže, když se nebudu bát, budu blíž lepšímu výkonu. Když prohraju a udělám dobrý výkon tak se nemusím vlastně ničeho bát. Beze strachu budu lepší.)

Otužování stresem

 

Stres je v dnešní době chápán jako něco špatného, čemu bychom se měli vyhýbat.

Vyhýbání se stresu nám může velkou mírou uškodit.

Vyhledávání a zvládání stresových situací nám pomůže zvýšit odolnost vnějšího stresu.

 

Posttraumatický růst

Při prožívání velice traumatických situací nebo obdobích, jako je válka apod. To nás při vhodné interpretaci může pozitivně otužit, proti budoucím stresovým situacím.

Nocebo efekt. Je negativní efekt. Opak vlivu placeba. Může to být lék, ke kterému nám doktor řekne, že má vedlejší účinek a lék nám nepomůže, a ještě dostaneme popsaný vedlejší efekt. Čím větší autorita nám to říká, tím je větší i nocebo efekt.

 

 

Jeden stresový podmět si můžeme vyložit buď pozitivně, nebo negativně.

Příklad otužování ve stresu.

Pozitivní chápání: Zlepší mi to imunitu. Nijak mi to neuškodí. Je to věc, která mě posune.

Negativní chápání: Ve vodě je zima, je to nepříjemné, zmrznu, nachladím se a budu nemocný.

Závěr: Podle interpretace stresu bude reagovat jak naše tělo, tak i mysl. Dokážeme si jak pozitivně, tak i negativně ovlivnit stresovou reakci.

  • Pozitivně chápaná stresová situace nás posune.

Rovnováha ve stresu

Homeostáze stresu

 

Stres je vždy chápán jako negativní. Ideální je však rovnováha.

Příliš málo stresu způsobuje. Způsobuje oslabení proti stresu. Větší stres nám může uškodit více než lidem, kterým prožívají více stresu. Lidé, kteří zažívají méně stresu, mají větší náchylnost ke zhroucení a sebevraždám.

Příliš mnoho stresu způsobuje. Způsobuje deprese. Onemocnění. Snížení imunity.

Rovnováha ve stresu.  Stresu bychom se měli vystavovat často ale v únosné míře.

Prostředí (Sféry) ve stresu. Stres je rozdělený do více okruhů života. Adaptace na jeden okruh stresu nemusí znamenat adaptace na všechny okruhy.

Příklad: Nebojím se jít do zápasu, ale mám problém požádat jiného člověka o sundání kufru v letadle.

Stres bez boje nebo útěku

 

Stresová reakce ze sociálních problémů (Zkouška, hádka, výpověď) je stejná jako v naší historii, útok od šelmy. Dnes ale nemůžeme napadnout nebo utéct před zkoušejícím.

Vyplavení energie při stresu. Při stresové situaci naše tělo vyplaví velké množství energie, pro záchranu života. Přebytečná energie však při sociálním stresu není spotřebována.

Nezkonzumovaná energie při stresu. (Tréma, úzkost, strach) Nám může škodit a způsobovat nám nemoci jako: (Cukrovka 2. typu. Kardiovaskulární onemocnění. Vysoký krevní tlak.)

Jak naložit se stresovou energií? Pomůže nám pohyb. Fyzická aktivita, která spálí nastřádanou energii při stresové situaci.

Dlouhodobí stres. Chronický stres

 

Dlouhodobý stav únavy. A špatný psychický stav.

Příčiny:

  • Snížení imunity, virové onemocnění.
  • Psychický stres.
  • Fyzická bolest.
  • Kombinace všech aspektů.

 

Boj proti dlouhodobému stresu.

  • Psychologická pomoc.
  • Víra v uzdravení sama sebe.
  • Kvalitní spánek.
  • Doplňky stravy: Vitamín C, D. Minerál magnézium. Omega-3.
  •  
  • Kvalitní odpočinek.
  • Odlišení únavy od lenosti.

Diference stresů

 

Stres může být fyzický nebo psychický.

Stres může být z různých směrů. Strach z výšek. Strach z výpovědi. Strach z prohry. Strach z mámy nebo z manželky.

Jeden stres můžeme zvládat v pohodě a druhý nemusíme zvládat vůbec. Neznamená to, že někdo s velkou fyzickou odolností zvládá i dobře psychický stres a opačně.

Příklad: Válečný veterán se nebojí boje a války ale může mít strach s komunikací se ženou.

 

  • Flow je ponoření se do činnosti, kterou právě děláte.
  • Tady a teď.
  • Je to krátko trvající doba, od pár sekund po hodiny.
  • Flow ruší sociální sítě a mobilní telefony.
  • Flow může být něco jako meditace.
  • Při ztrátě flow je nejlepší odpočinek, při kterém nic neděláte.
  • Flow se může také nazývat vrcholný zážitek.

Nejčastější činnosti, kdy se dostaneme do flow

  • Sex
  • Sport
  • Stravování.

 

Hormony, které je podporují flow.

  • Dopamin: Hormon štěstí.
  • Adrenalin: Hormon stresu
  • Hormon soustředění.

 

Ovlivnění a motivace

Pohled na svět a emoce. Emoce a pohled na svět, pozitivnější lidé se lépe dostávají do flow.

Smysl života. Smysl života, když je sport smyslem našeho života, dostáváme se lépe do flow, díky vnitřní motivaci.

Přirozená potřeba pohybu. Člověk, má v sobě přirozený pud pohybu. Pohyb člověka uspokojuje. Díky potřebě pohybu se můžeme dostat do flow, to souvisí s motivací.

 

Transformace času

Při získání flow, se může čas zdát, že plyne rychleji, a to při zábavě.

Čas se ve flow může i zpomalit, při potřebě rychlého manévru. Připadávám pohyb pomalejší.

 

Podmínky pro získání flow.

  • Výzva. Měla by to být zvládnutelná, ale zároveň těžká výzva.
  • Měli byste mít dostatečné schopnosti. Když je to nad vaše síly do flow se nemusíte dostat.
  • Uplatnění své kreativity. Měli byste mít volnost ve své úloze.
  • Přílišné svazování taktikou, snižujete flow.
  • Důvěra. Hlavně u žen, z hlediska evoluce. Důvěra v trenéra. A aby trenér důvěřoval vám.
  • Strach v nás probudí hormony, které nás dostanou do flow. Strach, který dokážeme přemoci vlastní vůlí. Velký strach může flow rozbít.

 

  • Emoce, tvoří je šest základních emocí.
  • Emoce se tvoří v takzvaném savčím mozku a jsou podvědomé.
  • Emoce však můžeme regulovat.
  • Ovlivňování. Můžeme se naučit s emocemi pracovat a můžeme se naučit, jak na své emoce reagovat.
  • Emoce jsou silnější než naše racionální myšlení. Lidé jednají často podle emocí místo logiky.
  • Davová psychika, je tomu důkazem. (Jít s většinou, pocit sounáležitosti)
  • Emoce neumíme moc kontrolovat (Zamilovat se a odmilovat se) vytváří je naše podvědomí.
  • Emoce nás chrání. Emoce vytváří adrenalin a ten nám pomůže jednat rychleji, než by to stihl logický mozek.
  • Často náš mozek lidský bojuje s vnitřními emocemi.
  • Emoce fungují na hormonální úrovni. Adrenalin, dopamin, kortizol, oxytocin.
  • Emoce jsou nejsilnějších prvních 7-10 minut, poté síla emocí ustupuje.

 

Emoce nás můžou:

Přeceňovat. Přecenění našich schopností, neopatrnost. (Toho, už jsem porazil vícekrát, nemá proti mně šanci.

Podcenění. Upozadění našich reálných schopností. Shazování se. (Je lepší než já, nemám na něj.

 

Naše emoce mění naše vnímání světa.

  • Mozek vnímá realitu subjektivně, ne podle reality.
  • Náš mozek si domýšlí. Je to z důvodu rychlejší akce.
  • Mozek se učí podle prožitých situací a vzpomínek.
  • Při velké únavě nebo stresu se zrychlí nebo zpomalí vnímání času.

Náš mozek mění vnímání podle:

Psychického stavu. Únava, stres, zlost.

Psychické a fyzické únavy. Absence spánku.

Příklad:

Vidíme stejný kopec, ale máme jiné psychické rozpoložení.

Jsme fyzicky i psychicky vyčerpáni. Náš mozek nám ukáže obří kopec, který se těžko zdolá.

Jsme čilí a odpočatí. Kopec se nám zdá menší a myslíme si, že ho lehce zvládneme vylézt.

 

 

Nálada= Časově déle trvá. Nevztahuje se k osobám a událostem. Ovlivňuje náš pohled na život.

 

Afekty = Krátkodobý pocit. Vysoce intenzivní. Může to být výbuch vzteku. Vztahuje se k cholerikům a melancholikům.

 

Vášeň= Vztahuje se k osobám a činnostem. Je to intenzivní pocit. Trvající delší dobu. Láska k osobě nebo ke sportu.

 

 

Pochopení

Nejdříve musíme pochopit, že naše emoce jsou:

Jsou silnější než naše racionální myšlení.

Jsou rychlejší než naše racionální myšlení.

Prohrajeme s emocemi. Musíme chápat, že někdy své emoce neporazíme.

 

Pojmenování svého emočního já

 

  • Pojmenování svého emočního já, nám pomůže rozlišit své emoční já od toho logického.
  • Díky, tomu se sebou můžeme lépe komunikovat.
  • Dokážeme také lépe rozlišit svou logiku od emocí.

 

Komunikace s naším emočním dvojčetem.

  • Předtím, nebo přitom, když nás napadnou negativní emoce, musíme komunikovat sami se sebou.
  • Oslovím své emoční já. Jménem, které jsme si vymysleli.
  • Se svým já začneme konverzovat pomocí svého logického já.
  • Mluvíme pomocí monologu, tak aby naše negativní emoce nemohli převzít kontrolu.

Příklad:

(Tak, Diego. Tento zápas bude hodně tvrdý. Těšíš se, na to jak to tam rozbalíme a zmlátíme ho? Těšíš se na to, jak do toho dáme všechno i kdybychom měli chcípnout?)

 

Vytváříme logické argumenty proti emocím.

Začneme komunikovat a přesvědčovat své druhé já pravdivými argumenty.

 

Argumenty

Mám schopnosti na to vyhrát.

Vydřel jsem přípravu, teď to jdu jen prodat.

Mám tyhle a tyhle schopnosti lepší, než soupeř.

Stres je, fyziologická příprava na boj, je správné být nervózní.

Dělám to, protože to miluju.

Těším se na svůj výkon.

 

Příklad:

(Tak, Diego. V tomto zápase jsem rychlejší, máme dobrou taktiku. Máme najeté kombinace, které budou fungovat. Budeme používat to, co nám vycházelo v zápase.

 

 

Z negativních pocitů, se dají vytvořit i pozitivní emoce, pocity.

Jak? Pozitivním vnitřním dialogem.

Z negativních pocitů (strach, stres, hněv), můžeme vytvořit výzvu nebo vzrušení.

 

 

  • Naše emoce fungují rychleji než naše racionální myšlení.

 

  • Rozlišujeme 7 základních emocí.

 

  • Šťastní lidi bývají úspěšní, úspěch nám nemusí dát štěstí.

 

  • Emoce ve sportu, nejsou špatné. Nesmí nám však narušovat výkon ve sportu.

 

  • Důležité je se od nich umět oprostit a pracovat vzápětí racionálně.

 

  • Emoce nás nesmí přemoct, naši koncentrovanost.

 

  • Rychleji reagujeme na emoce, než reagujeme na náš rozum.

 

Příklad, práce s emocemi:

  • Nepovede se mi kop, jsem naštvaný.
  • Zanadávám si. Naštvanost mi nesmí zaslepit úsudek. Vzdálím se od soupeře a zaměřím se opět na boj bez vzteku.

 

Základní emoce:

  1. Hněv

 

  1. Znechucení

 

  1. Strach

 

  1. Smutek

 

  1. Překvapení

 

  1. Stud

 

  1. Radost

 

 

  • Znalost vlastních emocí. Sebeuvědomování, schopnost rozpoznávat, která emoce je aktuálně prožívána.
  • Zvládání emoci – Schopnost regulovat emoční prožívání, tak aby odpovídalo situaci.
  • Schopnost motivovat sám sebe – použití emocí pro cílenou snahu sebeovládání v podobě odložení aktuálního uspokojení.
  • Vnímavost k emocím druhých – schopnost rozpoznávat cizí emoce a empatické cítění.
  • Umění mezilidských vztahů – sociální dovednosti, schopnost přizpůsobit své jednání požadavkům skupiny.

Daniel Goleman (2011)

 

Dovednosti emoční inteligence

  1. Vnímání
  2. Pochopení
  3. Regulace

Sportovní prostředí

 

Trenér nejen trénuje ale i vychovává. Měl by být vzorem jak v tréninku, tak i mimo něj.

Lidé by měli být ve skupině hodnoceni podle snahy, ne podle úspěchu.

Často se stává, že jsou někteří lidé v týmu upřednostňováni před ostatními. Dokonce někteří členové skupiny bývají shazováni a zesměšňováni.

 

Vliv prostředí aktivuje dobré nebo špatné genetické předpoklady.

Předpoklad k lásce ke sportu záleží na týmové kohezi. A na přístupu trenérů.

Zpětná vazba by měla být konstruktivní, a ne emočně zaujatá.

 

V týmu by měla být dobrá komunikace jak mezi trenérem a svěřencem ale i mezi ostatními trenéry.

Bezpečné prostředí. Trenér by měl vytvářet bezpečné prostředí a neměl by, sportovce nutit do nebezpečných situací. (Jako je, trénovat přes zranění. Přetrénovat svěřence.) Spojovat pokročilé se začátečníky. Nedostatečný přehled.

Neznalost neomlouvá. Nikdo není dokonalí, jak sportovci, tak hlavně trenéři by se měli vzdělávat. Často se stává, že někomu ublížíme z nevědomosti.

Jeden na všechno nestačí. Jeden člověk nezastoupí hlavního trenéra, manažera, stravovacího poradce nebo fyzioterapeuta. I když se toho člověk snaží zvládnout, co nejvíce tak je více mozků důležitá.

 

 

  • Testosteron: Způsobuje strach. (Ztuhnout, utéct, útočit.) Ochranný hormon z evolučního hlediska. Zvyšuje tep, přesunuje krev do končetin.

 

  • Endorfin: Štěstí, láska, bolest.

 

  • Kortizol: Hormon stresu a úzkosti.

 

  • Dopamin: Hormon motivace a neřesti. Štěstí, strach, potěšení, závislost, sexuální chtíč

 

  • Oxytocin: Hormon sounáležitosti, důvěra, věrnost.

 

 

Učení se. Rozvoj mysli i těla.

  • Učením se nových věcí.

 

  • Učením se nových informací.

 

  • Poslouchání vzdělávacích audioknih.

 

  • Čtení naučných knížek.

 

  • Učení se o sportu. (Kondice, jídlo, síla, rehabilitace.

 

  • Zjišťování, věcí, proč a jak fungují.

 

  • Rozvíjení své psychické odolnosti.

 

  • Jak léčit a vnímat zranění.

 

  • Zjistit, jak léčit nemoci.

 

  • Naučte se nové pohyby.

 

  • Učte se obratnosti.

 

  • Protahujte se.

 

  • Najděte si hry na logiku, představivost a paměť.

 

  • Jednejte ekonomicky. Co vám dá víc?

 

  • Rozmyslete si své priority.

 

 

Rutina a pravidla

  • Nastavte si své pravidla.
  • Nastavte si svou rutinu
  • Denní hygiena.
  • Jídelníček na den, týden a dál.
  • Periodizace tréninků. (V měsíci, týdnu a v každém dnu.)
  • Domácí práce a úklid.
  • Protažení.
  • Zakažte si fastfood.
  • Zakažte si dlouhé hraní her.
  • Mějte odpočinek.
  • Chystání si věcí dopředu. (Věci na trénink, jídla apod.)
  • Každodenní vzdělávání. (Najděte si něco, v čem se budete chtít vzdělávat.)

 

 

Mentální klid

  • Udělejte si hezké prostředí.
  • Pomáhejte lidem, co si to zaslouží.
  • Vyhýbejte se negativním myšlenkám a lidem.
  • Naučte se meditovat.
  • Zkuste umění. (Psaní, kreslení, lepení, hudbu.)
  • Udělejte si, příjemný denní rituál. (Pití čaje například.)
  • Poslouchejte uklidňující hudbu.
  • Omezte sociální sítě.
  • Choďte se uvolnit do vody, sauny nebo vířivky.
  • Choďte do přírody.
  • Mějte kontakt se zvířaty.

 

Jídlo, pití, doplňky

  • Naučit se o jídle.
  • Při jídle se usaďte a nepospíchejte.
  • Nejezte při jiné činnosti.
  • Jak často a pravidelně jíst.
  • Kdy nejíst.
  • Jíst kvalitní stravu.
  • Naučit se rozeznávat, zdravé od nezdravého.
  • Jak sestavit jídelníček.
  • Jak funguje metabolismus.
  • Jaké jíst makro-nutriety při kterém sportu.
  • Zjistit jaké jídla vám sedí a jaká ne.
  • Naučit se vařit, rychlá a zdravá jídla.
  • Naučit se jaké brát vitamíny a minerály.
  • Jak fungují doplňky.
  • Příjem doplňků.
  • Kdy, jak a kolik musím pít.
  • Co a proč nemáme jíst.
  • Přestat pít, energetické drinky a sirupy.
  • Omezit sladidla.
  • Vaření si jídel dopředu.
  • Dělání si nákupních seznamů

 

  • Je přístup, který se nesnaží hledat problémy v minulosti, ale zaměřuje se na současnost.
  • Ptáme se, jestli je problém (myšlenka) který má, je v pořádku. (Chci být nejhezčí, je v pořádku nebýt nejhezčí)
  • Je ta myšlenka reálná? (Je reálné být nejhezčí? Odpověď: Není)
  • Tahle myšlenka nás vede ke stresu. (Když nejsme nejhezčí)
  • Stres snižuje výkonnost (snahu) (Být hezká, starat se o sebe)
  • Hledáme pozitiva. (Vypadám originálně, jsem zábavný)
  • Přesvědčení sama sebe. Snažíme se přesvědčit. (Jsem fajn)

 

  • Pracujte i na věcech, které vám pomůžou, ale nebaví vás.
  • Naučte se lépe řešit problémy.
  • Pracujte na své sebereflexi.
  • Zlepšujte své vztahy.
  • Posunujte se každý den vpřed. (Kaizen)
  • Napište si seznam věcí, které byste měli dělat a neděláte je.
  • Přestaňte vnímat co si ostatní myslí nebo říkají.
  • Učte se.
  • Neodkládejte věci na později.
  • Uklízejte své prostředí.
  • Vzdělávejte se.

 

 

  • Říkat lidem věci, které chtějí slyšet. Populistický styl.
  • Nejdou popřít a můžeme se do nich vžít, protože jsou obecné.

 

Příklad:

  • Horoskopy
  • Vykládání budoucnosti apod.
  • Předvolební sliby v politice.

 

 

Fixní myšlení. (Negativní)

 

  • Spoléhání se na talent. Není pozitivní se spoléhat na talent ale na trénink.

 

  • Cíl je výhra. Špatně nastavený cíl nás při jejím nesplnění může shodit po psychické stránce.

 

  • Prohra je nesmiřitelná. Prohra nám může ukázat chyby a od nich se máme poučit.

 

  • Nechtít riskovat. Risk znamená větší šanci něco nezvládnout. Lidé s fixním myšlením, nechtějí prohrát. Risk znamená i větší posun.

 

  • Úspěch bez učení. Lidé s tímto myšlením se nechtějí učit. Myslí si, že jim to nepomůže.

 

  • Neužívání si cesty. Hlavní znak pro tohle myšlení je cíl a vyhrávat. Nebaví je trénink, učení ani samotný sport.

 

  • Chtějí velký úspěch. Úspěch je priorita. Neúspěch je katastrofa.

 

  • Vidí všude konkurenci. Tito lidé neumí spolupracovat v týmu a společně se zlepšovat.

 

  • Špatná sebereflexe. Tito lidé si neumí přiznat chybu. Zanedbávají trénink. Nevidí své chyby. Shazují chyby na druhé.

 

  • Vypadat bezchybně. Nemít chyby. Vypadat líp než ostatní. Mít pořád pravdu. Je priorita fixního myšlení.

 

  • Vypadat důležitě a talentovaně. Dokázat bez tréninku to, co lidé s tréninkem.

 

  • Přehnané sebevědomí. Tohle myšlení říká, já jsem nejlepší, já vyhraju. Vytváří na sebe tak tlak.

 

  • Chybu hází za ostatní. Vinění ostatních je jednoduší než si přiznat vlastní chybu.
  • Ve vztahu vidí rozdíl v myšlení jako překážku. Každá překážka je problém. Neuvědomují si, že každý člověk je sám sebou.

 

  • Brání změně a vývoji. Změny můžou znamenat problém. Změna je vystoupení z komfortní zóny.

 

  • Nesnesou kritiku. Kritika odráží náš budoucí úspěch. Měli bychom poslouchat konstruktivní kritiku. Kritiku nechápejme emočně ale racionálně.

 

  • Snaha je něco podřadného. Snaží se jen lidi, co nic neumí. I takový názor můžou mít lidé s fixním myšlením.

 

  • Níž postavení lidé, jsou méně cenní.

 

  • Problém odpouštět. (Sám přiznat svoji část viny.) Při odpouštění se musíme odpoutat od minulosti.

 

Růstové myšlení. (Pozitivní myšlení)

  • Prohra nás posune.

 

  • Cesta i cíl. Cesta k cíli je to důležité, je to náš život, který si máme užít. Když je pro vás důležitý pouze cíl ztratíte vnitřní motivaci.

 

  • Riskování pro větší zisk. Risk není vždy něco špatného.

 

  • Učení jako prostředek ke zlepšení. Chci se učit, abych něco uměl. Nechci si to tu jen odsedět, abych tu byl.

 

  • Spoléhání se na dřinu. Spoléhám se na to, že jsem nic nezanedbal.

 

  • Umět si přiznat chybu. Základ je sebereflexe. Racionální a ne emoční.

 

  • Znát a posilovat své silné stránky. Slabé stránky nejdou vždy úplně zvednout, ale jde je nahradit jinou silnou stránkou.

 

  • Nehodnotíme na základě úspěchů. Hodnocení na základě snahy.

—————————————————————————————

Test:

  • Nachystejte test nebo si vymyslete, že nějaký máte test.
  • Dejte na výběr, jaký test si vyberou.

 

  1. Vybrat si lehký test. (Méně otázek a lehčí)

 

  1. Nebo si vybrat těžký test při, kterým se něco naučí.

 

  • Když si vyberou lehčí test, nemají tak růstové myšlení.

 

  • Při výběru náročnějšího testu zjistíte, že mají růstové myšlení.

————————————————————————————————–

 

  • Neodsunujte jídla na později.
  • Splňujte své povinnosti.
  • Nejezte fastfood.
  • Omezit slazení.
  • Omezit pití sladkých nápojů
  • Omezte nebo přestaňte s negativními činnostmi.
  • Nejednejte podle ostatních ale podle sebe.
  • Sledování televize a seriálů.
  • Přestaňte hrát hry.
  • Omezte nezdravá jídla.
  •  
  • Omezte hádky.

Poznámky

  • Psaní poznámek vám ulehčí a zlepší život.
  • Zapište si, co byste měli každý den dělat.
  • Zapsáním si poznámky si jí i lépe zapamatujete.
  • Nezapomenete na své nápady.
  • Zapisování si informací hned. (Když dostaneme čerstvou informaci, víme o nich nejvíce informací, proto neodkládáme zapisování.)
  • Pomocí zapisování pozitivních a negativních informací zjistíte, kde se zlepšujete a co vám nejde.
  • Nezapomínáte. Když se naučíte si věci číst a zapisovat, budete lépe fungovat.
  • Když vidíte zapsané věci, které chcete udělat, jste produktivnější.
  • Pište si všechny detaily. (I když si myslíte, že si na dané detaily vzpomenete, opak je pravdou. Momentální mysl si je zapamatuje ale ta dlouhodobá ne)

 

  • Vnímejte své tělo.
  • Bolest vám říká, že je něco v nepořádku. Naučte se to řešit. (Prášky od bolesti problém neřeší.)
  • Vnímejte, kdy máte hlad.
  • Pijte, když máte žízeň.
  • Všímejte si, které jídla vám nesedí.
  • Když máte nějaký psychický problém, řešte ho.
  • Vnímejte svou únavu.
  • Vnímejte, jací lidé, na vás mají negativní vliv.

Pozornost a síla vůle

Schopnost dlouhodobé píle

 

 

  1. Schopnost dobrovolně odvrátit pozornost od předmětu. Nenechat se rozptylovat, vnějšími faktory a věcmi.
  2. Schopnost odolat rozptylování a soustředit se. Udržení pozornosti.
  3. Soustředit se na cíl v budoucnosti. Odvrácení se od krátkodobých cílů za cenu dlouhodobého.

Tyhle tři schopnosti ukazují, jakou máme houževnatost z dlouhodobého hlediska. Naše síla vůle.

 

Genetické předpoklady

Dědičnost ve vytrvalosti a ve vášni.

Vytrvalost 37%

Vášeň 20%

 

 

Rovnice:

Talent x Úsilí = Dovednost

Dovednost x Úsilí = Úspěch

(Jelínek 2019)

 

 

  1. Schopnost dobrovolně odvrátit pozornost od předmětu. Nenechat se rozptylovat, vnějšími faktory a věcmi.
  2. Schopnost odolat rozptylování a soustředit se. Udržení pozornosti.
  3. Soustředit se na cíl v budoucnosti. Odvrácení se od krátkodobých cílů za cenu dlouhodobého.

Tyhle tři schopnosti ukazují, jakou máme houževnatost z dlouhodobého hlediska. Naše síla vůle.

 

Genetické předpoklady

Dědičnost ve vytrvalosti a ve vášni.

Vytrvalost 37%

Vášeň 20%

 

 

Rovnice:

Talent x Úsilí = Dovednost

Dovednost x Úsilí = Úspěch

(Jelínek 2019)

Úsekové učení se

 

Efektivní učení neznamená, že budeme sedět 4 hodiny v kuse u učiva nebo se 5 hodin učit techniky.

Jde o kvalitu ne kvantitu. Kvalita učení znamená, že se dokážeme soustředit a přijímat informace. Při únavě, se učíme pomaleji a pomaleji nebo vůbec. Lepší se učit méně času a kvalitněji než dlouho v kuse a bez kvality.

Učení se a prokládání přestávkami. Učení se prokládáme pauzami. Jde o nastavení času učení se a nastavení pauzy. Je dobré se naučit vnímat své tělo a mysl a nastavit si učení a pauzy podle sebe.

Co dělat v pauze? Procházet se. Meditovat. Poslouchat hudbu. Cvičení.

Co nedělat v pauze? Hrát hry. Dívat se na seriál. Dívat se na videa na internetu. Nenavštěvovat sociální sítě.

Přiklad: Hodinu se budu učit techniky v grappling, poté bude následovat 15 minut pauza a 30 minut budeme opakovat dril staré techniky. Následně budu mít pauzu na jídlo, kdy se v klidu najím, poté si budu číst.

Implicitní a explicitní učení

 

Implicitní učení. Vychází z nás. Chceme se sami učit a objevovat. Není to impuls od vnějšího světa. (Dítě si vezme míč a jde si samo kopat.) Implicitní učení je cennější, protože vychází z vášně a lásky k dané činnosti.

Explicitní učení. Vychází z vnějšího světa. Jít do školy a učit se. Rodiče nám řeknou, pojď si ven kopat. Explicitní učení, nemusí být tak efektivní, protože nevychází z nás ale z vnějšího světa. (Často se setkáváme s tím, že někdo někoho nutí do tréninku.)

Místo spojené s činností

 

Náš mozek přiřazuje činnosti k místům. Jako tělocvičnu ke sportu. Postel ke spánku. Pracovnu k učení a práci. Obývací pokoj a televizi. Stůl s jídlem.

Jedno místo jedna činnost.

Pro lepší efektivitu si můžeme přiřadit místa k činnostem. Docílíme lepší soustředění. Navodíme si lepší atmosféru.

Prostředí. Prostředí je důležité. Díky hezkému prostředí se můžeme lépe soustředit. Cítit se lépe. Být efektivnější a kreativnější.

Hudba. Hudbu také lze spojit s činností a pohodou. Nesmí vás však rušit.

Vyhneme se rozptylování. Rozptýlení pozornosti může být různé. Hluk. Nepořádek. Televize. Mobil a upozornění.

Místa

Učení. Můžeme se zkusit učit na jednom místě. Na tomto místě bychom neměli mít věci, které by nás měli rozrušovat, jako je mobil a televize. Poté co si náš mozek zvykne, že se na daném místě učíme, spojí si tohle místo s aktivitou učení. Díky tomu se nám bude učit lépe.

Spánek. Spánek nám může rozhodit, činnosti, které do postele nepatří, jako hraní her, sledování televize a brouzdání po internetu a sociálních sítí. Náš mozek si poté místo nespojuje se spánkem a díky tomu nemusíme správně usínat.

Jídlo a místo. Jídlo je také dobré jíst na jednom obvyklém místě jako je kuchyň nebo stůl. Stůl by měl být spojen se sociální interakcí a s jídlem. Ne s mobilem a televizí. Jídlo bychom si měli užívat a vychutnávat. Lepší nejíst než do sebe naházet jídlo ve stresu a v pohybu.

 

  • Jsou věci, které nám pomůžou s naší motivovaností.

 

  • Motivační prostředky nám dodávají motivaci, jak krátkodobou, tak i dlouhodobou.

 

  • Motivační prostředky by měli zasahovat vaše emoce.

 

  • Osobitý styl. (Mělo by to být váš styl nebo vaše slova.)

 

  • Cíl by měl být ve vašich silách.

 

  • Pozitivní znění. („Budu sebejistý.“

 

  • Negativní znění, jak by nemělo vypadat. („Nebudu nervózní.“)

Plakát. Obraz

  • S citátem.
  • Oblíbeným sportovcem.
  • Plakát s cílem.
  • Kombinovaný plakát.

 

Citát

  • Osobitý.
  • Krátký a stručný.
  • Jasný.
  • Splnitelný.

 

Tabulka, co mám dělat

  • Tabulka, ve které si připomínáte, co máte dělat:
  • Protahovat se.
  • Dodržovat stravovací plán.
  •  
  • Nehrát hry.
  • Nesledovat televizi.
  • Každý den si číst.

 

Hudba

  • Oblíbená hudba.
  • Pro vás pozitivní nádech.
  • Motivující.
  • Na uklidnění.
  • Na nabuzení.

Hudba a trénink

 

  • Už dávno lidé věděli, že se lépe pracuje při hudbě nebo zpěvu.

 

  • Při tréninku u dané hudby, kterou jsme při tréninku poslouchali, si jí mozek spojí s učením nebo se zážitkem, můžeme si při boji lépe vzpomenout na naučené techniky.

 

  • Je to vnější motivace. Hudba nám může sloužit jako motivace nebo se při ní můžeme uklidňovat.

 

 

  • Ranní praxe

 

  • no se rozdýchávat. Najít si dechové cvičení a praktikovat jej.
  • Jsem vděčný za… Každé ráno si říct pozitivní věc. Naladit se na pozitivní styl života. Můžeme si zvolit vděk jak ze sportu, tak z reálného života.
  • Záměr na den. Každé ráno si říct, jak bych chtěl reagovat lépe nebo jak lépe zvládat danou situaci. Co, bych chtěl dnes udělat?
  • Teď jsem teď a tady. Naučit se reagovat v přítomnosti. Neohlížet se za tím co bylo. Nebo co bude.
  • Celodenní.

 

  1. Odstranění negativních myšlenek.

Neříkat si:

  • Na to nemám.
  • Nechce se mi.
  • On je lepší.
  • S ním jít nechci je lepší.
  1. Zvládání denních rutin.

 

  • Nastavit si denní rutiny a plnit je:
  • Jídelníček.
  • Protahování.
  • Dýchání.
  • Práce.
  • Denní úkoly.
  • Spánek.

 

 

  • Umět říct ne je velmi důležité a není se za co stydět.

 

  • Jste zranění a chcete dojet poslední dvě kola. Raději řekněte ne.

 

  • Jste přetrénovaní a trenér po vás chce těžký trénink? Zkuste mu říct, že by to bylo kontraproduktivní.

 

  • Jste nemocní a chcete jít trénovat, řekněte ne, když nemusíte.

 

  • Máte mít zápas a necítíte se na to? Není nic špatného na tom říct: „Nepůjdu, necítím se na to“.

Psychická pohoda

 

Zkuste si, každý den udělat příjemný rituál:

  • Udělejte si pohodlný domov.
  • Pozorujte přírodu, nebo panorama.
  • Choďte do přírody.
  • Odložte telefon.
  • Čtěte knížku.
  • Dejte si dobré pití nebo jídlo a vnímejte ho.
  • Nespěchejte tolik.
  • Zkuste meditaci nebo klidnou hudbu.
  • Zkuste jógu.
  • Protažení.
  • Zavolejte známému nebo kamarádovi, či rodině.

Separace mezi sportem a osobním životem

 

  • Snažíme se o separaci osobního života a toho sportovního.

 

  • Při dlouhodobých osobních problémech je separace světů nezvladatelná.

 

  • Více se soustředit racionální řešení než na emoce.

 

  • Snažíme se o logické jednání než o to pocitové.

 

  • Při selhání se snažíme o logickou zpětnou vazbu, nechceme se strhnout emocemi.

 

  • Osobnost člověka neurčuje jeho schopnosti. Introvert může, zápasit stejně tak dobře jako extrovert.

 

  • Vyřešení osobních problému.

 

  • Promluvení si o svých problémech.

 

  • Vyhledání odborné pomoci.

 

 

Uvědomění si že:

  • Je v pořádku, když jste sám sebou. Je to vaše ego a osobnost.
  • Je v pořádku, když vás někdo nemá rád.

 

  • Nikdo vás nemá právo hodnotit. (Když si o názor neřeknete nebo má daný člověk za úkol vám to říkat, jako váš trenér.)

 

  • Hledejte si vlastní cestu. Postup tréninku. Rituály.

 

  • Najděte si, co vám pasuje. Jídlo. Spánek. Počet tréninků.

 

  • Respektujte se. Respektujte své potřeby. Dělejte to, co chcete vy sami

Umění odpočívat

 

Odpočinek může být:

Pasivní: Meditace, poslech hudby, odpočinek.

Aktivní: Procházka, nenáročný sport, jóga.

 

Podmínky pro odpočinek:

Uvolnění svalů. Musíme dokázat povolit svalstvo. Svalstvo souvisí se stresem, při napnutém svalstvu se nemůžeme pořádně uvolnit psychicky.

Uvolnění mysli. Při stresu, se nám zatíná svalstvo a do těla se vyplavuje energie, která nám nedovolí se uklidnit.

 

Mýty v meditaci:

  • Nesmíme myslet na nic. Při meditaci promítáme myšlenkami. Nenecháme se však emočně ovlivnit. Snažíme se být jen pozorovatel svých myšlenek.
  • Musíme být ve statické nebo sedět v tureckém sedu. Meditovat a dostat se do takové „flow“ může být při procházce. Můžeme mít nádobí.
  • Musíme být v absolutním klidu. Pravé umění není se uklidnit v absolutním klidu a pohodě ale naopak. Opravdové umění je to zvládnout při hektické situaci nebo hluku.

 

Co není odpočinek:

Hraní počítačových nebo mobilních her není odpočinek. Při hraní her se dostáváme do psychického stresu. Ten vyvolává výplav energie, kterou nespotřebujeme a máme navíc, ta nám pak škodí. Při stresu se zatíná svalstvo, tím pádem si nemůžeme ani odpočinout.

Odpočinek a dovolená. Není dovolená jako dovolená. Odpočinková dovolená, není taková, že po ní potřebujeme další volno. Dovolená na odpočinek by neměla být hektická. Odpočinková dovolená nás má uvolnit.

 

Odpočinek může být:

Příroda a klid. Pro uvolnění je důležité se občas oprostit od mobilu. Jít na čerstvý vzduch. Užít si přírodu. Přemýšlet o věcech. Oprostit se od dalších lidí a problémů.

Hra. Může to být, hra, která nemá moc pravidel. Není extrémně náročná. Můžou to být kolektivní hry s míčem, kde jde o zábavu, a ne o vítězství. Hry s rovnováhou, opičí dráha.

 

Jak poznáte, že neodpočíváte?

Při rovnováze. Při narušení naší mysli se často projeví problém s rovnováhou.

Zatnuté a ztuhlé svalstvo. Při zatnutém stavu se špatně uvolníme.

Bolest. Při bolesti se často nedokážeme uvolnit.

 

Odpočinek akutní.

Akutní odpočinek. Akutní odpočinek je při fyzické únavě. Tělo nám říká, že si musíme odpočinout nebo si ublížíme. Je to odpočinek při extrémně vyčerpávající aktivitě.

Odpočinek, při chronické únavě

Odpočinek a lenost. Při chronické únavě cítíme stálou lenost. To neznamená, ale e bychom měli ležet a pořád pasivně odpočívat. Při chronické únavě nám pasivní odpočinek nepomáhá. Musíme znát své tělo a vědět, kdy opravdu odpočívat.

Aktivní odpočinek. Při chronické únavě je dobré si najít aktivní odpočinek.

Znalost svého těla. Znalost našeho těla je důležitá. Při chronické únavě naše tělo nevypovídá o skutečné míře únavy. Proto musíme vědět, jestli je náš pohyb dostatečný, nebo nedostatečný.

Periodizace pohybu. Pro dostatečný pohyb je dobré si plánovat jak odpočinek, tak i aktivitu, aby adekvátně odpovídala dostatku pohybu i regenerace.

 

Narušení odpočinku:

Psychické. Chronický stres. Deprese.

Ztráta imunity. Nemoc. Zranění. Pomalé hojení. Vracení se starých zranění.

Plánování

Teď a tady VS Plánování.

Teď a tady. Vždy slyšíte, že máte žít v přítomnosti a nehledět na minulost a ani na budoucnost.  To však v tomhle světě nejde. Z minulosti bychom se měli poučit. Přítomnost si užívat a plánovat si budoucnost.

 

Plánování

Plán by měl dávat smysl pro nás. Nejde o to, aby to chápali ostatní ale, aby plán dával smysl nám.

Čas na rozhodování. Na rozhodování bychom si měli dát vždy jeden den čas na rozmyšlení.  I přesto že je nabídka lákavá.

Kvalita vs kvantita. Lépe méně zvládnuté práce na úkor kvality. Kvalita naší práce odráží kvalitu nás. Při kvalitní práci dostáváme kvalitní zpětnou vazbu a poté i lepší ohlas u okolí.

Zaměření. Nemůžeme být ve všem nejlepší. Snažíme se jít jednou cestou a to na 100 %.  Při snaze mít 4 projekty a do každého vložit jen 25 % nám nevyjde.

Cíl. Zvolme si reálný cíl, který můžeme ovlivnit a dosáhnout ho. Cíl by nám měl dávat smysl. Cíl by nás měl naplňovat. Cílů může být více od menších po ten největší. Cíl by měl být konkrétní.

Jak si splníme cíl? Při zvolení cílů, bychom měli vědět, jak dosáhnout svého cíle. Měli bychom si naplánovat cestu k cíli. Napsat si milníky. Jaké milníky a prostředky k cíly potřebujeme? Cesta k cíli by nás měla naplňovat.

Zásady. Měli bychom si udělat své zásady a ty nepřekračovat. Se zásadami máme větší hodnotu jak pro sebe, tak pro ostatní. Zásady jsou jako pomyslné hradby. Při rozbití hradeb se nám začne rozpadat i hrad.

 

Příklad:

Za 1. Mám zásadu nepracovat v sobotu, jednou jí poruším a pak toho využijí ostatní.

Za 2. Mám pravidlo nerozhodovat se hned ale nechat si na to den. Poruším své pravidlo a pak udělám chybu, protože jsem si to nerozmyslel.

 

Zdraví na 1. místě. Prvně musíme dbát na své zdraví. Jeden trénink nebo jedna práce navíc, může znamenat zranění nemoc a podobně. Delší ztráta času je zranění, jedna pauza je méně ztraceného času než čas strávený rekonvalescencí.

První si plánujeme svůj volný čas. Při plánování si nejdříve naplánujte svůj volný čas a své aktivity. Při plánování času zapomínáme na ten svůj. Následně pak plánujeme další aktivity.

Například: Čas na své jídlo v denní periodě. Volný den v týdenní periodě. Dovolená v měsíční periodě.

Odmítání. Než na něco kývneme, musíme přemýšlet, jestli nám daná věc dá více pozitivního než negativního. Při odmítání nejspíše dostaneme negativní reakce, musíme však jednat ve svůj prospěch, ne v cizí.

Psychologie nezařazeno – Bonus

 

Negativní myšlenky a jejich sycení. Jakmile krmíme strach, obavy, zlost, tak začínají přerůstat. Negativní pocity, nejsou špatné, musíme se naučit je však neživit. Musíme si je uvědomit a racionálně je zdůvodnit.

Cítit se už teď, takový, jaký bychom chtěli být. Až budu, slavný, bohatý… tak teprve budu šťastný, až budu mít tohle, tak budu šťastný. Štěstí však nepochází z vnějšího světě, ale z toho vnitřního. A jaký teda budu, když budu bohatý? A proto budu šťastný? Chci být vítěz, ale jak se chová vítěz? Já chci být profesionální sportovec, co dělá? Učí se, často trénuje mysl i tělo. Když chceme něčím být, musíme se tak začít chovat, jako kdybychom takový už byli. Jaké kroky k tomu povedou, abychom takový byli? A co bychom neměli dělat?

Pozitivní myšlení a 10 věcí proč je něco negativního dobré. Začneme méně negativními věcmi, které chceme udělat více pozitivní. Řekněme si 10 věcí, proč je daná negativní věc pozitivní. Příklad: Začne pršet, najdeme 10 věcí, proč je to pozitivní.

Rutina k lepšímu životu. Nastavení se ráno. Jestli, chceme být celý den v dobrém nastavení, je dobré začít ráno. Po probuzení a před spánkem, nejlépe nastavujeme mysl. Ráno můžeme začít, číst chvíli knížku. Jít do studené vody. Meditovat. Vykonat sportovní aktivitu, nebo tyto činnosti nakombinovat.

Energie a dobrý život. K životu potřebujeme životní energii. Jakmile nemáme energii, nemůže fungovat v životě. Musíme se naučit odpočívat. Dobře jíst. Mít kvalitní spánek. Klidnou mysl. Dobrou regeneraci. Dostatečné množství vystavování se diskomfortu. A množství fyzické zátěže.

Tři otázky?

Co chci od projektu?

Proč to chci?

Co proto udělám?

Večerní rituál

Nachystáme si:

  • Zapálení svíčky (vonné) – Vnímání čichu
  • Nachystání džbánu vody
  • Pohodlné oblečení
  • Podložky na protažení
  • Nástroje na protažení a uvolnění (Měkký míč, lehké činky, roller, míček, tyč dřevěná, expandér)
  • Nachystání si deníku a psací potřeby
  • Zapneme si hudbu, která nás uklidňuje 

Praxe:

  • Vypneme rušivé elementy (Mobil, televize, pc)
  • Dýcháme nosem, pravidelně do břicha.
  • Protáhneme se
  • Zodpovíme si tři otázky. Co chceme? Proč to chceme? Co proto uděláme?
  • Zapíšeme si do deníku: (Co nás trápí, co bychom chtěli, co jsme dělali.)

Pohodlně si sedneme a vnímáme své tělo a svou mysl.

Být sám se sebou

Benefity být sám se sebou. Být sám se sebou přináší mnoho výhod a prospěchů. Zde je několik z těchto benefitů v bodovém zobrazení:

  1. Autenticita: Být sám se sebou umožňuje žít autentický život, kde nejste nuceni hrát žádnou roli a nemusíte se maskovat. To přináší pocit skutečnosti a integritu.
  2. Sebeúcta: Když jste sám se sebou, máte tendenci se více cítit v pohodě a spokojeni sami se sebou. To může posílit vaši sebeúctu a sebedůvěru.
  3. Štěstí: Autentičnost vede k vyššímu pocitu štěstí a duševní pohody, protože žijete život, který je v souladu s vašimi vlastními hodnotami a prioritami.
  4. Hlubší vztahy: Být sám se sebou umožňuje vytvářet hlubší a autentičtější vztahy s ostatními lidmi, protože se nemusíte maskovat a můžete být upřímní.
  5. Rozvoj potenciálu: Když jste autentičtí, máte větší šanci plně rozvinout svůj potenciál a dosáhnout svých cílů.
  6. Méně stresu: Nepotřebujete se stresovat tím, co si ostatní lidé myslí, protože jste věrni sami sobě a necháváte se ovlivňovat jejich názory méně.
  7. Větší odolnost: Být sám se sebou vám pomáhá vyrovnat se s obtížnými situacemi a nepříjemnými emocemi, protože jste v kontaktu se svými skutečnými pocity.
  8. Radost ze života: Autentičnost vám umožňuje více prožívat radost ze života, protože jste spojeni se svými skutečnými zájmy a vášněmi.
  9. Větší spokojenost: Být sám se sebou vám může pomoci dosáhnout větší osobní spokojenosti, protože žijete život, který odpovídá vašim hodnotám a preferencím.
  10. Lepší rozhodování: Když jste autentičtí, máte tendenci dělat lepší rozhodnutí, protože jsou založena na vašich skutečných potřebách a cílech.

 

Proč nechceme být sami se sebou:

  • Existuje několik důvodů, proč mnoho lidí v dnešní době nemusí chtít být sami se sebou a často se vyhýbají autenticitě:
  1. Sociální tlaky: Společnost často klade různé normy, očekávání a tlaky na lidi ohledně toho, jak by měli vypadat, chovat se, nebo co by měli cítit. Tyto tlaky mohou lidi přimět k tomu, aby se snažili přizpůsobit a hrát určité role, namísto aby byli autentičtí.
  2. Strach z vlastních myšlenek. Můžeme se bát, co si myslíme. Bojíme se jaké myšlenky nám běhají v hlavě. Že bychom museli čelit nepříjemnostem.
  3. Nechceme se poznat. Nechceme znát sebe ze uvnitř, protože takový být nechceme. Tak ze strachu utíkáme k práci, hrám, filmům a nechceme být chvíli sami.
  4. Strach z odsouzení: Mnozí lidé se obávají odsouzení nebo kritiky od ostatních, pokud by projevili svou pravou povahu, názory nebo preference. To může vést k tomu, že se snaží předstírat, být někým jiným, aby se vyhnuli negativním reakcím.
  5. Touha po přijetí: Mnoho lidí touží být přijati a milováni ostatními, a obávají se, že pokud by byli sami se sebou, mohli by ztratit tuto přízeň. Proto se snaží o to, co si myslí, že ostatní od nich očekávají.
  6. Sociální média: Sociální média mohou vytvářet dojem, že všichni ostatní mají dokonalý život a vzhled. To může přimět lidi snažit se prezentovat na internetu lepší verzi sebe samých, což může bránit autenticitě.
  7. Nedostatek sebepoznání: Mnozí lidé nemusí být úplně se sebou seznámeni a nemusí vědět, kdo doopravdy jsou a co chtějí. To může ztěžovat být sami se sebou.
  8. Strach z odmítnutí: Strach z toho, že by mohli být odmítnuti nebo opuštěni, může vést k tomu, že lidé se snaží zalíbit ostatním a potlačují své vlastní potřeby a touhy.
  9. Nedostatek sebedůvěry: Nedostatek sebedůvěry může přimět lidi k tomu, aby hledali potvrzení od ostatních, místo aby věřili sami sobě.

Poznámky: Je důležité si uvědomit, že být sám se sebou může být obtížné a někdy vyžaduje práci na sebe samém a odvahu odolávat společenským tlakům. Nicméně, mnoho lidí nachází způsoby, jak se více přiblížit autenticitě a užívat si benefitů, které to přináší pro jejich život a duševní zdraví.

Práce sám se sebou:

  • Můžeme si do deníku napsat otázky, nad kterými se chceme zamyslet. Pak když budeme sami, můžeme o těchto věcech přemýšlet.
  1. Sebepoznání: Začněte tím, že se zamyslíte nad tím, kdo jste, co máte rádi, co vás motivuje a jaké jsou vaše hodnoty. Sebepoznání je klíčovým prvkem autenticity.
  2. Sebe akceptace: Přijměte se takoví, jací jste, včetně svých nedokonalostí a slabých stránek. Nikdo není dokonalý, a sebe akceptace je důležitým krokem k tomu, být sám se sebou.
  3. Definování vlastních hodnot: Zjistěte, jaké jsou vaše skutečné hodnoty a co vám v životě opravdu záleží. Život v souladu s těmito hodnotami vám pomůže být autentičtější.
  4. Vzdálení se společenských očekávání: Snažte se odolat tlakům společnosti a společenským očekáváním. Nepodřizujte se trendům, pokud to není v souladu s tím, co cítíte jako správné pro sebe.
  5. Sebe projev: Najděte způsoby, jak se vyjádřit a sdělit své myšlenky, pocity a názory. Mluvte o tom, co vám leží na srdci, a buďte upřímní ve svém komunikaci s ostatními.
  6. Vědomý životní styl: Praxe mindfulness a vědomého života vám může pomoci zůstat spojeni se sebou samými a vnímat své pocity a myšlenky bez odsuzování.
  7. Hledání podpory: Hledání podpory od lidí, kteří vás přijímají takového, jaký jste, může být velmi užitečné. Mějte kolem sebe lidi, kteří vás podporují a respektují vaši autenticitu.
  8. Postupný růst: Buďte trpěliví sami se sebou. Být sám se sebou je proces a může trvat čas. Postupně pracujte na tom, abyste se stávali více autentickými.
  9. Sebe-reflexe: Pravidelně se zamýšlejte nad tím, jak jste se chovali a prožili různé situace. Jaké to mělo důsledky? Co byste mohli udělat jinak, abyste byli více autentičtí?
  10. Osobní rozvoj: Aktivně pracujte na svém osobním rozvoji a růstu. Čtení, učení se nových dovedností a rozšiřování svých zkušeností mohou vám pomoci lépe seznámit sami sebou.

Mindfulness v praxi:

  • Praxe mindfulness, také nazývaná vědomá meditace, je způsob, jak se stát více vědomým svých myšlenek, pocitů a tělesných reakcí a žít přítomným okamžikem. Je to užitečný nástroj pro snížení stresu, zlepšení duševního zdraví a zvýšení celkového pohody. Zde je několik kroků, jak začít s praxí mindfulness v praxi:

 

Nastavte si čas a místo: Zvolte si klidné místo, kde se můžete soustředit a neporušovaně relaxovat. Určete si pravidelný čas pro praxi mindfulness, i když na začátek stačí pár minut denně.

Sedněte nebo lehněte se pohodlně: Usedněte nebo lehněte si v pohodlné pozici. Můžete použít meditační polštář nebo židli. Ujistěte se, že jste v uvolněném stavu.

Zaměřte se na dech: Začněte tím, že se zaměříte na svůj dech. Dýchejte pomalu a hluboko a pozorujte svůj dech, jak vstupuje a opouští tělo. Toto zaměření vám pomáhá přesměrovat svou pozornost na přítomný okamžik.

Sledujte myšlenky: Nechte své myšlenky proudit, aniž byste se do nich ponořili. Jen pozorujte, jak myšlenky přicházejí a odcházejí, aniž byste se jich chytili. Buďte laskaví k sobě, když vaše mysl bloudí.

Sledujte své tělo: Sledujte fyzické pocity ve svém těle. Můžete začít od hlavy a postupovat směrem dolů, nebo se soustředit na konkrétní části těla, jako jsou prsty na nohou, paže nebo krk.

Vnímejte smysly: Otevřete své smysly a vnímejte své okolí. Poslouchejte zvuky, cítějte teplotu vzduchu na kůži, vnímejte vůně nebo ochutnejte něco, pokud to je možné.

Udržujte se v přítomném okamžiku: Pokud se vaše mysl začne stále více vracet k myšlenkám a starostem, jemně se vraťte k svému dechu nebo tělesným pocitům. Praxe mindfulness je procesem neustálého návratu do přítomného okamžiku.

Pravidelnost: Praxe mindfulness může trvat několik týdnů nebo dokonce měsíců, než začnete vidět výrazné výsledky. Důležité je být pravidelný a trpělivý.

Rozšiřte praxi: Můžete rozšířit svou praxi mindfulness na další aktivity, jako je chůze, jídlo nebo dokonce pracovní úkoly. Snažte se být plně přítomní v tom, co děláte.

Vyhledejte učitele nebo aplikace: Pokud vás mindfulness zajímá, můžete také zvážit konzultaci s instruktorem nebo použití mindfulness aplikací, které vás vedou v praxi.

 

Striktní naplánování času být sám se sebou

  • Naplánovat si který den budeme sami se sebou. Jak dlouho budeme se sebou.

Co to znamená:

  • Nenechat se rušit žádným elektronickým zařízením.
  • Nedělat nic.
  • Nesledovat seriál.
  • Neposlouchat podcast
  • Můžeme si psát deník
  • Nahrávat si myšlenky na diktafon
  • Meditovat

 

 

  • Zvládnutí pěti odvětví života ke zlepšení celkové psychiky.

 

  • Psychologie souvisí se vším v našem v životě a je propojená.

 

  • Každá stránka života zasahuje do té druhé, když se nám nedaří udržet dobré vztahy v rodině, pocítí to i naše kariéra a naopak.

 

  • Můžeme být finančně zajištění ale bez zdraví a energie nebo dobrých vztahů nám mentální zdraví klesá.

 

  • Pro správné naladění je nejdůležitější fyzické i psychické zdraví. Také potřebujeme mít energii do práce, do života a do sportu.

 

  • Máme zvládnuté ostatní oblasti života, nekazí nám nějaká jinou?

 

Oblasti:

  • Kariéra. (kolektiv, peníze, čas, spokojenost.)
  • (Rodina, kolektiv, milenecké vztahy, kamarádi, trenéři.)
  • Zdraví. (mít v pořádku jak fyzické, tak psychické zdraví)
  • Energie (Mít energii, radost ze života, mít energii na koníčky.)
  • Osobní rozvoj. (Zlepšování se, učení se novým věcem, zlepšení mentální i fyzický, technický rozvoj)

 

Bonusová oblast.

Obecný psychický stav sportovce.

  • Obecný stav psychiky sportovce ovlivňuje sportovní výkon. Dlouhodobě špatný psychický stav ovlivňuje sportovní výkon

 

 

  • Při komunikaci nejde jen o to, co říkáte. Záleží i kam se díváte a jak pracuje vaše tělo.

                                                                                                    

  • Když chcete, aby vás někdo vnímal, zkuste se ho nejdřív dotknout, tím na vás člověk dá pozornost. Poté s ním začněte komunikovat.

 

  • Když chcete někoho zastavit, nemůžete potichu a s klidným hlasem s rukama v kapse říct ať přestane.

 

 Práce postavení těla.

  • Rozhodný hlas.
  • Gestikulace rukou.
  • Oční kontakt.
  • Dominantní postavení těla zvyšuje testosteron v těle.
  • Tlesknutí nebo písknutí nám zajistí pozornost.

 

 

Stejně tak jako máte genetické předpoklady pro vaši genetickou stavbu těla, platí to i pro psychologické předpoklady.

 

  • Psychologické předpoklady jdou jen z části přetvořit.

 

  • Můžeme přetvořit chování, které jsme se už naučili.

 

 

Dědíme:

 

  • Dědičnost dobré nebo špatné empatie.

 

  • Můžeme zdědit psychické nemoci.

 

 

  • Můžeme dědit i náš temperament.

 

  • Dědíme paměť

 

  •  

 

  • Reflexy

———————————————————————-

  • Studie:

Genetické předpoklady se projevují na základě vašeho prostředí. Podle jedné studie, která zkoumala serotonin. Vědci hormon nazývali jako hormon agrese. Protože u agresivních lidí byla větší dávka tohoto hormonu. U některých zkoumaných lidí zvýšená dávka hormonu serotoninu nebyla projevena agresí. V některých případech lidí s větší dávkou serotoninu byl projev exhibicionismu místo agrese. Po delším bádání bylo zjištěno, že agrese se projevuje u těch jedinců, kteří v dětství prožívali šikanu. To nám říká, že naše prostředí projevuje naše genetické předpoklady v psychologii.

 

 

  • Hodně podceňovanou částí léčby při fyzickém zranění je léčba psychická.

 

  • Když při rekonvalescenci nevěříme v její vyléčení. Zranění se nemusí zcela vyléčit, protože ho máte ještě v naší mysli.

 

  • Když nevěříme ve vyléčení, nedáme do ní ani energii.

 

  • Když nevěříme svému lékaři, léčba není tak efektivní.

 

  • Zranění je stresující. Při stresu se zhoršuje i psychický stav, to k léčbě neprospívá.

 

  • Při nedůvěře zahojení svého zranění a s přílišnou opatrností zhoršíme svůj dlouhodobí sportovní výkon.

 

  • Při zranění propadáme beznaději kvůli své kariéře.

 

  • Často, máme vsugerovaný nezdraví pohyb, přesto že máme zranění vyléčené.

 

Příklad: Kulháme, přitom máme nohu už v pořádku.

 

Nevědomí, Podvědomí, Uvědomění

Zjistíme tak, jakou zónu kontroly můžeme efektivně ovlivňovat a jakou naopak máme zakořeněnou v naší DNA, kterou hůře ovlivníme.

 

Nevědomí

Biologická přirozenost. (Homeostatické reakce)

Jsou to pudy a instinkty.

Umožňující přežití jednotlivce nebo skupiny.

 

Podvědomí

Geneticky podmíněné.

Spojené s učením jedince.

Stereotypní chování

Vliv prostředí a výchovy.

 

Uvědomění

Naše mysl.

Je vědomé a souvisí s vůlí.

Projevuje se rozumem, inteligencí a morálkou, vůlí.

Sociální archetypy chování

 

  • Převládání hormonů u archetypů chování.
  • Hierarchický žebříček.
  • Archetypy se určují z důvodů reakcí a přístupu ke komunikaci.

Vůdce – noradrenalin

Druhá linie – adrenalin

Slabí jedinci – kortizol

 

(Naše podvědomí, je tímto ovlivňováno)

(Samice a mláďata zde nejsou zařazeny.

 

Kortizol – Kortizol bývá často označován jako hormon stresu. Jeho hlavním cílem je mobilizace organizmu při stresové zátěži.

Noradrenalin – Funkcí noradrenalinu je umožnit krátkodobě v organizmu zvýšenou aktivitu. Urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu na monosacharidy, ale také roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličování.

Adrenalin – Adrenalin (epinefrin), je hormon vyměšovaný dření nadledvin; patří do skupiny katecholaminů. Připravuje tělo na výkon, je základním hormonem stresové reakce „útok nebo útěk“.

Mozek a vnímání prostoru

Rozlišení prostoru

 

Čeho se můžu dotknout – osobní prostor. Můžeme je mít hned. Tahle činnost skoro nezávisí na dopaminu.

Čeho se nemůžeme dotknout. – Dívám se z okna a tam je pekárna. (Chci si koupit koblihu) Blízký prostor. Závisí na dopaminu.

 

  • Na to, co vidíme a na to co můžeme provádět.
  • Potěšení z hlediska dopaminu, jsou z delšího časového horizontu.
  • Potěšení z přítomného okamžiku nás může udržet od dopaminu.

Talent proti dřině

 

Talent – Schopnost být v něčem dobrý a lepší než ostatní.

Dřina a silná vůle – Schopnost na sobě pracovat. Mít silnou sebereflexi. Umět si odkládat odměny.

Mnozí lidé svádí diskuze, co je víc? Talent nebo dřina.

Často se stává, že lidé připisují talent lidem, kteří mají za sebou tisíce hodin dřiny.

Talent bez dřiny je v dlouhodobém období k ničemu. Talent bez tréninku se udržuje na stejné úrovni, přesto že do tréninku, nedává tolik energie jako sportovci s menším talentem.

Dřina bez talentu. Dřina bez talentu, je náročná ale z dlouhodobého hlediska se vyplácí. Otázka je, jestli umět dřít není vlastně talent.

Dřina a talent. Dává dohromady silnou kombinace.

Bažení a slast

Bažení (wanting) = Toužit po něčem.

Slast (liking) = Prožít odměnu.

Často je bažení, po něčem větší než následná slast.

Hladina dopaminu se uvolňuje nejvíce ne v okamžiku odměny, ale těsně, než ji dostaneme.

 

Uvolňování Nucleu accumbens

Nucleu accumbens je součástí bazálních ganglií koncového mozku. Tvoří jej shluk neuronů v rámci striata. Hraje důležitou roli v mechanismech odměny, potěšení, smíchu, závislosti, agrese, strachu, a také placebo efektu.

  • Těsně před prožitkem: 100 uvolnění.
  • Při prožitku 10% uvolnění.

Závěr: Těsně před uspokojením prožitku, máme větší radost než při samotném prožitku.

Příklady:

Děti se více o Vánocích těší na dárky ráno než při samotném rozbalování.

Drogově závislí, prožívají větší radost, jakmile vidí dávku drogy než při její aplikaci.

 

Pokus na myších:

  • Vědci dělali pokus na myších.
  • Kdy, přerušili myším tvorbu dopaminu.
  • Myši přestali chtít jíst, přestali se pářit, přestali chtít pít a po pár dnech umřeli.
  • Jakmile však myším dali do úst vodu s cukrem, myším to udělalo radost.

Závěr:

  • Dopamin je naším motivátorem k akci. Bez dopaminu nemáme chuť žít. Jakmile však dostaneme odměnu, tak jsme momentálně šťastní.

 

Zvýšení produkce dopaminu způsobují:

  • Hry (Zvýšení o 150–1000 %)
  • Sociální sítě
  • (Kokain, amfetamin – zvýšení o 1000 %)
  • Kouření (Nikotin – zvýšení o 150 %)
  • Snadné získání potravy.
  • Přebytek pohodlí.
  • Sladkosti

Sociální sítě

Měli bychom se zeptat, zda nám více dávají, než berou.

Pokud se sítěmi pracujeme, měli bychom si určit, rozmezí práce a zábavy.

Dopamin

 

  • Dopamin je hormon v těle.
  • Vyloučením dopaminu dostaneme radost.
  • Veškeré potřeby k přežití. Potrava, společenské postavení, páření, přežití

Hormon zajišťuje:

  • Motivaci dosáhnout cíle.
  • Logické myšlení za cestou k cíli.
  • Vyplavování štěstí.

 

Funkce dopaminu. Dopamin funguje cyklicky. Máme fyziologickou, biologickou potřebu, dosáhneme potřeby, naše tělo vyplaví dopamin, máme radost. Chceme opět cíl zopakovat, ženeme se za cílem.

Cesta za získáním dopaminu. Cesta za získáním dopaminu by měla být náročná. Jakmile něco dostaneme “zadarmo” tělo lehce vylučuje dopamin.

Zásoba dopaminu. Zásoba dopaminu není nekonečná. Jejím plýtváním můžeme ztrácet motivovanost.

Přemíra dopaminu + doba přebytku. V dnešní době žijeme za posledních několik stovek milionů let poprvé v přebytku. Dříve jsme žili v mírném i extrémním nedostatku ale ne v přebytku. Díky přebytku můžeme mít vše hned. Náš dopaminový systém neustále vylučuje dopamin bez žádného úsilí. Velké množství dopaminu zajistí to, že naše uspokojení bude těžší a těžší uspokojit.

Dopamin jako klíčový faktor. Dopamin je klíčovým faktorem mnoha neurologických procesů včetně motivace, učení a pamatování, averze a volního pohybu. (Volní motorika je schopnost organismu provádět cílené, vůlí řízené pohyby.)

Dopamin a syndrom vyhoření

 

  • U práce, kterou děláme rádi, hrozí větší šance syndromu vyhoření než u práce, kterou nemáme rádi.
  • Může za to dopamin a nastavení cílů. Díváme se do budoucna.
  • Odstranění všech špatných zlozvyků nám nemusí zabránit vyhoření.
  • Přísun dopaminu se může vyčerpat, a to vede ke špatným psychických stavů. (Únava, demotivace)
  • Smysluplné činnosti mohou vést k vyčerpání dopaminu.

 

Jak poznáme, že překračujeme hranici vyčerpání dopaminu v daný časový úsek (Týden, měsíc)?

 

Zúžení potěšení

  • Potěšení ze života mizí a přesouvá se pouze na dosahování cílů.
  • Nemáme všední radost. (Radost z jídla, radost z procházky). Nebaví nás všední věci.
  • Přestaneme ostatní věci vnímat za důležité, krom našeho cíle.
  • (Trávení času s blízkou osobou, můžeme brát za ztrátu času. Řešíme jen jak se dostat k cíli.)

 

Jak zjistit, že jsme ve stavu, kdy nás zajímá jen cíl?

 

  • Zastavení se. Strávit čas se sebou samým. Přemýšlení o tom, zda nás baví okolní radosti.
  • Vyhledávání jiného zdroje dopaminu
  • (Jinou práci)
  • Není to dobré z dlouhodobého hlediska.

 

Řešení

  • Osobní, blízký potěšení.
  • Vyrobit něco pro sebe.
  • Strávit čas s někým blízkým.
  • Užít si přítomnou chvíli.
  • Pobyt v přírodě.

 

 

Čtení knihy k cíli – hnaní se do budoucna za splněn cíle. (Odborná literatura)

Čtení knihy pro odpočinek – Navození pohody. Zaměření se na teď. (Nevědecká kniha).

 

Řešení situace před vyhořením

Odpočinek. Zaměření se na přítomnost.

Odložení všeho, co míří k cíli.

  • (Odborné knihy, sociální sítě, notebook, zápisník, prostředí).

 

Dopaminový půst

  • Odpoutání se od budoucna.
  • Jeden den, je minimum.
  • Přesto jeden den může pomoct.

 

Měsíc je celkový půst.

(Pro závislé lidi. Drogy alkohol).

 

Úplné omezení VS postupné omezení

 

Celková abstinence je lepší.

Částečné mezení tvoří stále návyky.  (Návyk se tvoří množstvím opakování, ne dobou trvání).

Moderace = postupné odbourání.

 

Celkový přístup a změna

 

  • Věci, které nemůžeme zahodit skrz cíl, práci, život.
  • Máme možnost změnit přístup k věcem.

(Sociální sítě k zábavě. Sociální sítě k práci).

  • Činnosti, které mají jak profesní oblast i činnosti, které vyčerpávají náš dopaminový systém. Nás mohou opět přivést ke starému zlozvyku.

 

Odpočinutí je první krok

Často nevnímáme, že sklouzáváme k vyhoření. Říkáme si, že je vše v pořádku, že jdeme za tím, co chceme.

Vedení psychologie tréninku u dětí

 

  • Základní je podpora
  • Psychická
  • Finanční

 

  • Pochvaly. Chválíme děti za snahu, ne za úspěch.

Zpětná vazba. Kladná zpětná vazba je daleko efektivnější než negativní. Konstruktivní zpětnou vazbu upřednostníme za emoční.

Hravé prostředí. Vytváříme hravé prostředí. Místo dlouhých drilů vymýšlíme hry, které děti posunou.

Vyhýbáme se častým odměnám. Sliby, že za trénink si mohou dát zmrzlinu nebo nezdravé jídlo, je z dlouhodobého hlediska neefektivní.

Občasná a náhodná odměna. Při překvapení dítěte, ne za úspěch ale za snahu zvýšíte jeho dlouhodobou motivovanost.

Volnost. Necháváme děti, aby přicházeli i s vlastní strategii a technikou. Při přehlcení informacemi se děti nemohou dostat do flow. Tím opadá jejich koncentrace.

Tlak. Nesnažíme se u dětí vyvolávat velký tlak. Jako je důraz na výhru. Zakazování chyb. Velké strategie.

Rodiče a výchova v komfortní zóně. Dnešním cílem rodičů je všemožně zajistit potomkům bezpečí. Už tak žijeme v komfortní době, ještě tomu pomáháme. Snažíme se, aby dítě nespadlo, neodřelo se. Nemuselo samo chodit do školy, nezmoklo apod.

Psychická odolnost. Psychická odolnost vůči stresu je pak minimální. Místo abychom dítěti pomáhali, mu komfortem ubližujeme. V dospělosti, může přijít opravdová stresová rána a s ní psychické zhroucení, kvůli nedostatečné otužilosti stresem.

 

Jsme naším dětem největším vzorem.

  • Rodiče od 3 do 5-7 let jsou největšími vzory. Mohou to být i sourozenci.
  • Poté trenéři, učitelé a starší děti a vzory.

 

Nechtějte po dětech něco, co vidí u vás.

  • Hrajete před nimi na mobilu a pak jím nadáváte, ať to nedělají?
  • Přejídáte se a jíte nezdravou stravu? Pak chcete, aby děti jedli zdravě?
  • Jste sprostí a trestáte dítě za sprostá slova? Proč? Když to vidí u vás? Protože vy můžete?
  • Nehýbete se a chcete, aby vaše dítě sportovalo? Musí to vidět u vás.
  • Shazujete autoritu učitelů a pak chcete, aby děti u daného učitele autoritu měli? Proč když jí nemáte vy?
  • Utrácíte před dětmi peníze za hlouposti a pak po dětech chcete, aby měli peněžní gramotnost?
  • Lžete před svými dětmi anebo něco tajíte? Pak za to děti trestáte?

 

  • Nejdříve základní principy zvládejte před dětmi samotní a následně po nich chtějte stejné nároky.

Princip učení u dětí

Suzukiho škola

 

Děti se začínají učit ve 3 letech. Pro dítě nejsilnější schopnost učení se a zvládání koordinace. Do 3 let života si většinou děti nic nepamatují ze svého života.

Učí se tak do 5 maximálně do 7 let.

Podmínkou je, že rodiče dělají přesně stejnou aktivitu jako dítě.

Rodiče mají stejné vybavení, oblečení a stejná pravidla.

Při tomto typu učení vzniká silná citová vazba k danému sportu, hře na hudební nástroj, nebo cokoliv jiného.

Vytváření strachů u dětí

 

Strach rozdělujeme na:

  • Přirozený. Strach z bouře, ze tmy, z hlasitých zvuků, z některých zvířat.
  • Naučený. Ten, který vidíme u ostatních lidí. Například strach z neúspěchu.

Rodiče často nevědomky vytvářejí strach, který pak zbytečně převádí na své děti.

Dítě leze na strom a máma začne jančit, že spadne, ať sleze apod.

Máma vidí pavouka a začne vyvádět. Tím, předává svému potomku, zbytečný strach

Vliv výchovy a prostředí u dětí

 

  • V ovzduší chápeme jako v prostředí, výchovy a okolí dítěte.
  • Největší vliv je do 7 let života, následně se ovlivnění genů DNA zmenšuje.

 

  • Žije-li dítě v ovzduší kritiky, učí se odsuzovat druhé.
  • Žije-li dítě v ovzduší nevraživosti, učí se nenávidět.
  • Žije-li dítě v ovzduší výsměchu, učí se nejistotě.
  • Žije-li dítě v ovzduší výčitek, učí se pociťovat vinu.
  • Žije-li dítě v ovzduší snášenlivosti, učí se být trpělivé.
  • Žije-li dítě v ovzduší, povzbuzování, učí se smělosti.
  • Žije-li dítě v ovzduší oceňování, učí se kladně hodnotit druhé.
  • Žije-li dítě v ovzduší přímosti, učí se být spravedlivé
  • Žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat druhým.
  • Žije-li dítě v ovzduší uznání, učí se sebedůvěře.
  • Žije-li dítě v ovzduší přátelství a lásky. Učí se nacházet a projevovat lásku ve světě.

Dreikurs a Ferguson (in Nehyba a kol., 2014)

Vliv prostředí nebo DNA

 

DNA a náš genofond nám nastavují základní rysy. Výška, barva očí apod.

O Genech zdaleka nevíme vše.

Projevení genů. Další problém v genech je ten, že ne všechny geny jsou projeveny. Co, to znamená? Že naši rodiče, prarodiče mohli mít v genech nějaké před určení, ale vlivem prostředí se nemuseli projevit.

Geny spolupracují. Některé geny nám mohou odhalit předpoklad k některým onemocněním. (Rakovina prsou) Při odhalení naší DNA nám mohou předpovědět některé nemoci. Zdaleka ne všechny, některé geny, které projeví nemoci, můžou mít jiné funkce a a s kombinací dalších genů mohou přičinit nemoc.

Vysoký věk a geny. Naši předci se dožívali výrazně nižšího věku, před několikátými 1000 lety byl průměrný věk například 25-30 let. Některé geny se v tak nízkém věku ani nestihli projevit, proto ve stáří trpíme civilizačními chorobami

Vliv prostředí. Vliv prostředí je velký. Můžeme si to ukázat na příkladu, holčiček, které vychovávali vlci. Po sedmém roku, života mimo civilizaci, byly neschopny se naučit lidskou řeč a zařadit se do kolektivu.

Vliv prostředí do 6-7 let. V tomto věku se nejvíce rozvíjejí talenty dětí. Může to být sport, hraní na hudební nástroj, nebo učení se cizích jazyků. Je to vlivem zrcadlových neuronů.

Lidé a zrcadlové neurony. Co to jsou zrcadlové neurony a k čemu slouží? K „opičení se“ neboli opakování od druhých. Náš lidský druh zejména v raném věku oplývá touhle schopností. Dokážeme napodobovat naše vzory, zejména naše rodiče.

 

Děti. Děti nás chtějí napodobovat. Dříve s námi byli v kontaktu a pozorovali náš běžný život. Nebyli věci dospělých a dětí. Děti se nejlépe zabavují stejnou činností jako dospělý.

V indiánských kmenech učí děti střílet z luku už tehdy, kdy se naučí chodit.

Nedělejte dětem to, co byste nedělali dospělému. Jako příklad otírání špíny poplivaným kapesníkem.

Otužování. Otužování v širokém spektru. Děti můžeme otužovat zvládání životních situací (Například: Samostatně nechat říct dítě jeho doktorce, co ho trápí) Neběžíme s deštníkem pro dítě, aby na něj nespadlo pár kapek. Dáme dítěti určitou zodpovědnost.

Určitá volnost. Nechte děti, řešit si své situace. Nechte je nalézt řešení. Nesvazujme děti velkým množstvím pravidel. Dětem můžeme dát volnost při oblékání, nemusíme je za každou cenu chránit před zimou.

Nastavení překážek u dětí

U dnešních dětí neexistuje moc přirozených překážek. Rodiče se jim je snaží odstranit. V zájmu jejich zdravý. To však není tak zdravé, jak si myslí.

Jaké překážky vytvářet?

Takové, které děti otuží a vytvoří z nich silnější jedince. Zároveň v nich vytvoří zodpovědnost.

 

Jaké překážky odstraňujeme?

Fyzické.

  • Chráníme je před pády.
  • Lozením po stromech.
  • Vylézt na prolézačkách.
  • Seskočit z kamene.
  • Nechat je odnést těžší předměty.
  • Omlouváme je z tělocviku.
  • Necháváme jim napsat od doktorů výjimky, aby nemuseli cvičit.
  • Nenecháte, je skočit z můstku do bazénu, nebo je nenecháte plavat v bazénu, když je dítě pod dozorem.

 

Zodpovědnost. 

  • Rodiče jednají za děti, přesto že děti zvládají odpovědět, například u doktora říct, co je bolí.
  • Říct trenérovi, co se jim nelíbí.
  • Nechat na nich úklid. Nechat je umýt po sobě nádobí, když dojí.
  • Věčně jim neříkat, jak co mají dělat, ale nechat je ať na to přijdou sami nebo se zeptají.
  • Nechat je si vyřešit si spory mezi s sebou.
  • Nechat je uvařit si jídlo pro sebe i pro ostatní. Nechat je nachystat jídlo.

 

Vytváření imunity

  • Strkání si prstů do pusy. Vytváří si tak imunitu.
  • Nenecháme děti zašpinit.
  • Necháváme děti pořád mýt a dezinfikovat si ruce.
  • Oblékáme děti do příliš teplého oblečení. Tím je nenecháváme se příliš otužit.
  • Nenecháme děti zmoknout. Tím jim sebereme přirozenou otužilost.
  • Máme přílišnou obavu nechávat je na sluníčku.
  • Necháváme děti v přetopených domech.

V jakých případech naopak být přísnější?

 

Strava

 

Přejídání. Obezita je velký problém z pohledu našeho zdravý. Dětem se chystají nezdravé svačiny bez živin a s rychlými cukry.

Kvalita potravin. Místo, abychom dávali dětem kvalitní stravu, necháváme je jíst fastfood a pizzu.

Ovoce. Místo ovoce je necháváme přejídat sladkostmi.

Necháváme je jíst bílé pečivo nebo více zrnné, které je podobně nekvalitní. Tmavé pečivo neznamená kvalitu ale pouze to že je obarvené, vyhledáváme celozrnné pečivo.

Bílkoviny. Pro dětský vývin jak těla i mozku jsou důležité bílkoviny jak z masa, živočišné, tak i z rostlinné stravy.

Energie. Stěžujeme si, že děti mají moc nebo málo energie. Energii dostáváme z jídla. Při správném stravování budou mít děti rozloženou energii. Při příjímání rychlých cukrů rychle narůstá a rychle opadá energie.

Pití. Necháváme pít děti slazené šťávy, sirupy a sodovky. Hůře energetické nápoje a sodovky na způsob coly. Místo toho, můžeme nahradit vodou nebo čajem.

 

Pohyb

Necháváme děti sedět doma, dívat se na televizi. Hrát na mobilu. Ležet na gauči.

Děti potřebují pohyb a hry, pro jejich rozvoj.

Nenecháváme je s námi pracovat, aby se jim náhodou nic nestalo a nebyli moc unavení.

 

Elektronické zařízení

Děti neumí písmenka, ale najedou na YouTube a pustí si pohádku.

Abychom zabavili děti a nemuseli se o ně starat, tak jím dáme do ruky mobil a hru nebo pohádku. Následně chceme, aby se tak často nedívali na televizi.

Místo rozvoje pohybu a koordinace se děti učí s elektronikou.

V dětském věku, bychom neměli děti nechávat na elektronice. V pořádku je to ke komunikaci s rodiči a bezpečí dítěte.

Tým. Koheze, soudržnost

 

  • Jednotlivci ve skupině.
  • Důvěra v tým.
  • Důvěra ve vedení.
  • Jednotlivé vztahy.
  • Sjednocení cílů.
  • Dodržování týmových pravidel a zvyků.
  • Blízkost jednotlivců, společné trávení času.
  • Kolektivní hecování. Pro lepší výkon.

 

Jak se tvoří skupina

  • Společný úkol, cíl.
  • Překonání problémů.
  • Jednotlivec tvoří celek.
  • Podpoření se v týmu.
  • Negativní den pro sportovce. Podržení v týmu.

 

Zlepšení týmového ducha

  • Svěřování se. Sdílnost s problémy.
  • Týmové nastavování cílů.
  • Tréninkový kurz rozvíjení skupiny.

 

 

 

Negativní vlivy na tým

  • Špatné vztahy jednotlivcům.
  • Nespolehlivé vedení.

Komunikace v týmu

 

  • Mezi trenérem a svěřencem by měla fungovat dobrá komunikace, tak i se spolubojovníky. Jeden tým funguje mnohem lépe i ve sportech pro jednotlivce.

 

  • Trenér by měl vědět jak o fyzické, tak i psychické stránce. Psychická stránka je stejně tak důležitá jako ta fyzická.

 

  • Více trenérů by se mělo shodnout na daných trénincích i na zvolené taktice.

 

  • Při zápase a před ním by neměli vznikat protichůdné názory. Na taktiku, kombinace, tempo.

 

  • V týmu bychom si měli pomáhat. Čím bude lepší naše okolí, tím se zlepšíme i my.

 

  • Nejen zápasník ale i trenér by měl rozvíjet své znalosti a schopnosti.

 

  • Při návrhu taktiky má slovo jak trenér, tak i bojovník.

 

  • V týmu by neměli být tajnosti.

 

  • V rozhodování o zásadních věcech by měl mít hlas, celý tým.

 

  • Spor by měl být vyřešen střední cestou.

 

  • Sportovec, by měl mít možnost říct, co si myslí, aniž by byl potrestán.

 

  • Konstruktivní kritika by měla fungovat i obráceně od sportovce k trenérovi.

 

  • Trenér by měl kritiku konstruktivně zhodnotit.

Zpětná vazba

 

  • Reakce na konkrétní výkon.

 

  • Lze postupovat chronologicky. (Časově)

 

  • Postupovat lze i techniku po technice.

 

  • Zpětná vazba by měla být konstruktivní.

 

  • Na každém špatném výkonu jde najít i něco pozitivního a na každém dobrém výkonu i něco negativního.

 

  • Do zpětné vazby patří jak pozitivní, tak i negativní ohodnocení.

 

  • Při zpětné vazbě si nevymýšlíme a ani nepřeháníme.

 

  • Do zpětné vazby nepatří emoce.

 

  • Hodnotíme i pozitivní výkony racionálně.

 

  • Negativní zpětná vazba nepatří na veřejnost.

 

  • Při špatném výkonu neshazujeme sportovce.

 

  • Při zpětné vazbě nepoužíváme vulgarismy.

 

  • Při špatném výkonu, by se měl i trenér zhodnotit, jestli nezanedbal něco v přípravě.

 

  • Do zpětné vazby, neshazujeme vinu na vnější vlivy a faktory.

 

  • Ke zpětné vazbě by se měl sportovec vyjádřit, co si o tom myslí on.

 

  • Trenér by měl přijmout racionální obhajobu sportovce za svůj výkon.

Měnění taktiky v zápasu a chyby. Náhody

 

  • Častá reakce od trenéra, když něco nevyjde je: (Nedělej to. Změníme taktiku.)

 

  • Hlavní otázka je proč to nevyšlo? Byla to náhoda? Nebo je to něco, co nefunguje?

 

  • Je důvod něco měnit?

 

  • V zápase se nejde obrátit na něco, co nemáme naučené. (Příklad: „Kopej na hlavu“)

 

  • Spoléhání se na automatismy nám pomůže v zápase. Na to co máme naučené.

 

  • Často se nám může povést náhoda, na náhody, nemůžeme vsázet.

 

  • Taktiku se snažíme neměnit, dokud to není nutné.

 

  • Při špatně zvolené taktice, neshazujeme vinu na sportovce.

 

  • Moc informací mezi koly jsou negativní. Maximálně sdělujeme 3 informace. (Ty hlavní.)

 

  • Taktiku má i soupeř, ta nám může narušit naši taktiku.

 

  • Měnit taktiku na poslední chvíli není vhodné, přesto by měl být sportovec flexibilní.

 

  • Při špatně zvolené taktice se musíme přizpůsobit, jako by se nic nedělo.

 

  • Při imaginaci si představíme všechny možné scénáře pozitivní i negativní.

Taktika

 

  • Taktika by měla znít konkrétně. Aby nedocházelo k nepochopení.

 

  • Taktika by měla zohledňovat silné i slabé stránky zápasníka. Tak i silné a slabé stránky soupeře.

 

  • Taktika by měla být postavena na kompletním stylu zápasníka.

 

  • Taktika by se měla skládat z konkrétních představ a sestavou kombinací a obran.

 

  • Taktika by neměla spoléhat na nekonkrétní úkol, jako tlačit soupeře.

 

  • Taktika může být špatná, nebo soupeřova lepší. V taktice by se mělo improvizovat.

 

  • Zápasník by měl být vyrovnaný s tím, že taktika nemusí fungovat.

 

  • Spoléhání se na taktiku při jejím selhání, může zapříčinit ztrátu soustředění, negativní emoce, narušení sebevědomí.

 

  • Taktika by měla spoléhat na automatismy naučené v tréninku.

 

  • Při vymýšlení taktiky zohledníme, jakou nejspíše zvolí taktiku soupeř.

 

  • Taktice by měla být flexibilní, měla by mít více forem.

 

  • Na taktice by se měl shodnout zápasník a všichni trenéři.

 

  • Taktika by měla pocházet ze tří posledních zápasů soupeře.

 

  • Taktika by měla být postavena na našich přednostech.

 

  • V taktice by měla být jistá volnost pro sportovce.

 

  • Při taktice bereme ohled na sportovní kondici, sílu a techniku.

Motivační řeč

 

  • Řeč ke sportovcům, která je motivuje k lepším výkonům.

 

  • Každý sportovec je jiný, a i každá motivační řeč by měla být svým způsobem jedinečná, tak aby danému sportovci seděla.

 

  • Špatná motivační řeč, může spíše zhoršit psychický stav sportovce.

 

  • Každý klub může mít své motto nebo heslo: („Zlo, zlo agrese. Chceme peklo.“)

 

 

 

Řeč by měla být:

  • Racionální
  • Sebejistá
  • Nezkreslená
  • Měla by motivovat k lepším úspěchům.

 

Při tréninku:

  • „Každé kolo chceš vyhrát, ne silou ale technikou a strategii“

 

  • „Chceme jet techniku, technicky a správně.“

 

  • „Když zvládneš tento trénink si blíže k cíly“

 

  • „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“

 

  • „Teď je dřina, pak bude odměna“

 

Před zápasem:

  • „Máš na svého soupeře.“

 

  • „Uplatni dřinu a čas, který jsi do toho dal.“

 

  • „Teď už je to jen na tobě.“

 

  • „Natrénované máš, teď to jen prodat.“

 

  • „Víš, co máš dělat.“

 

  • „Přemýšlej nad tím, jak pojedeš“

 

  • „Budeš tvrdší a rychlejší“

Bolest a psychologie

Bolest vnímáme:

Nevědomě. Je bolest samotná. Ucuknutí.

Podvědomě. Reakce na samotný podmět. Přístup k bolesti. Genetický a prostředím vytvořené podmínky pro interpretaci bolesti.

Vědomě. Reakce na bolest podle naší osobnosti. Můžeme jí ovládat naší vůlí.

 

 

Rozdílná bolest. Bolest je rozdílná u každého člověka. Každý člověk přistupuje k bolesti jinak.

 

Rituály a obřady bolesti

Náboženství. Časté jsou i rituály náboženské, kdy se lidé nechávají ukřižovat, propíchávají se jehlicemi a bičují se, a přitom neukazují svou bolest.

Mravenči zkouška. Mladíci z amazonského kmene Satere-Mawe. Pokud chtějí vstoupit do společenství opravdu silného pohlaví, musí strčit ruce do zvláštních rukavic z listí. V těch jsou však na ně nastraženy stovky mravenců druhu Paraponeraclavata, jemuž se přezdívá čtyřiadvacetihodinový mravenec. Tak dlouho totiž trvá nesnesitelná bolest po jeho bodnutí. Mravenci uvěznění v listových rukavicích jsou vydráždění do krajnosti a ruce adeptů indiánské zkoušky dospělosti rozhodně nešetří. Končetiny chlapcům ochrnou a mravenčí jed navíc vyvolává silnou nevolnost, zvracení, a dokonce i srdeční arytmii. Pro vstup mezi válečníky kmene musí mladíci absolvovat bolestivou zkoušku během několika měsíců zhruba dvacetkrát.

 

Jak na bolest?

Na bolest u bojových sportů se musí zvykat.

  • Pochopení bolesti, že je v pořádku a že lze vydržet.
  • Učení se skrývání bolesti. Snažíme se neukazovat vnitřní bolest.
  • Vědomím otužováním a fyzickým kontaktem.

 

Bolest není přímá.

Každý vnímá bolest jinak.

Může nás bolet něco, co bolesti neodpovídá.

Bolest amputované končetiny.

Může nás bolet jedno místo, ale zranění může být na jiném místě.

Mozek a bolest

Vyvolání bolesti.

Můžeme si strachem přivodit bolest a obnovit si zranění. T převážně v noci, kdy před spaním na bolest myslíme a ve spánku se nám o bolestivosti může zdát. (Strach může vyvolat bolest a způsobit i další fyzické potíže)

Nevíra ve vyléčení. Pacient, který nevěří, že se neuzdraví, se nejspíše nikdy neuzdraví, protože tomu zaprvé nevěří. Za druhé nemá snahu na daném uzdravení pracovat.

Překonání bolesti.

Vírou a správně a pozitivně nastavenou myslí se rychleji léčíme. Chtít se uzdravit je velmi silný lék.

Příklad: Sebepoškozování na Velikonoční oslavy a propíchávání části svých těl. Tito lidé neprojevují bolest. Po ošetření bez sterilního prostředí, se jim hojí rány bez