Lidé, kteří opravují své chyby mají většinou lepší hodnocení v testu. Pouze jedna čtvrtina opraví správnou odpověď na špatnou.

Chyba první intuice. Často máme první myšlenku chybnou.

Měnění názoru. Náš mozek nerad mění názory. Měnění názoru mění naši osobnost. Při změně častých změnách názoru máme pocit, že ztrácíme identitu.

Měnění názoru a svět. Čím více měníme názory, tím se nám svět zdá nepředvídatelnější.

Uváznutí a ustrnutí. Psychologové nazývají stav, kdy se přestáváme učit a obnovovat názory jaký uváznutí a ustrnutí.

Preference informací. Preferujeme informace, které se nám hodí.

Kazatel – Dáváme kázání. Je ohroženo naše svaté přesvědčení. Chráníme a prosazujeme svoje ideály.

Jak někoho přimět ke změně? Zeptat se ho? Nechat ho rozhodnout se sám.

Racionalita a klid. Při jednání je lepší zůstat v klidu. Jakmile se někdo naštve a vy zůstáváte v klidu dostáváte navrch.

Útok a zájem. Jakmile někdo začne útočit na vaše názory, je dobré se začít se zájmem, proč tomu tak je?

Dobrá otázka. Jakmile potkáte člověka se zatvrzelým názorem můžete se ho zeptat. Co by změnilo tvůj názor? Na určitou věc. Při této otázce si člověk může uvědomit, že je zatvrzelý a nic mu nezmění názor. Druhá možnost je, že vám opravdu řekne, jaké informace a podklady by mu změnili názor.

Našeptávač – technika o přesvědčení

Účinnou metodou, jak někoho přesvědčit ke změně.

Jak to nedělat? Jakmile budeme povýšení a budeme někoho do něčeho nutit a následně odsuzovat, za to že změnu neudělali.

Jak na to? Promluvení si. Zjistíme postoje daného člověka, proč má daný názor takový, jaký má?

Poslech. Vyslechneme si dané argumenty. Můžeme přednést podložené důkazy o opaku.

Společná řeč. Najdeme věci v dané tématice, se kterými souhlasíme oba.

Najít motivaci pro změnu. Motivace musí mířit od samého člověka, motivace z vnějšku není účinná. K přesvědčení o změně můžeme pomoci dotyčnému člověku najít vlastní motivaci ke změně.

Rozhodnutí. Rozhodnutí musíme nechat na druhém člověku. Má pak větší tendenci udělat změnu. Změnu však dělá pro sebe, ne pro ostatní.

Učení kritice a kreativitě v myšlení

Udělat jednu práci a čtyřikrát jí předělat. Přepracování nám ukáže a pomůže v progresivitě.

Zadaní starých informací a zjišťování, zda si toho všimnou. Zadáme zastaralý text a necháme, zda si toho všimne student. Následně necháme text opravit.

Práce ve skupinkách a následná kritika od ostatních. Rozdělíme skupinky a necháme je vypracovat nějaké téma. Následně necháme další skupinky podat kritice jejich práci.

Vymýšlení nových učebních postupů. Nechat žáky vymýšlet nové učební postupy.

Jiné kategorizace. Naučit lidi, že jdou věci kategorizovat jiným spektrem, než je konvenční.

Učení ostatních. Při učení ostatních se sami učíme. Proto je dobré, nechat učit ostatní.

Psychologické bezpečí

Psychologické bezpečí. Je pojem, který říká, jaká je atmosféra v daném kolektivu. Jde hlavně o psychické bezpečí, nemluvě o fyzickém.

Lidé v psychologickém bezpečí:

• Nebojí se nesouhlasit.
• Přiznají chybu.
• Mluví otevřeně a upřímně
• Věříte svým kolegům a nadřízeným.
• Nebojíte se riskovat a selhávat.
• Nebojíte se být kritizováni.

Lidé bez psychologického bezpečí:

• Chyby považujete za hrozby.
• Nechcete dělat rozruch.
• Své nápady si necháváme pro sebe.
• Chlubíme se jen silnými stránkami.
• Kolegů a nadřízených se bojíme.
• Netroufneme si riskovat.