Jak se stát nikým? Probuzení pro skeptiky – praxe

To, co se nám děje je proces, ne pevné já.

Nemůžeme si vybrat myšlenky a nemůžeme do toho zasáhnout.

Jak a proč vzniká já? Vytváří to mozek. Aby člověk přežil a rozmnožil se.

Pět úrovní, které vytváří Já.

1. Narativní já – Je příběh, který si o sobě vyprávíme. Skládanka obrazů, vjemů zvuků, chutí, pachů. Vytváří pocit, že se to děje někomu, nějaké bytosti. Vzpomíná do minulosti a předvídá a plánuje budoucnost. Jsou to jenom představy, které v přítomnosti neexistují. Tuto schopnost vytváří mozek v oblasti s názvem hipokampus. Bez hipokampus-u bychom mohli být pouze v přítomném okamžiku.
2. Perspektivní já – To nám říká, že jsme v určitým místě. Máme pocit, že bydlíme ve svojí hlavě, kousek za očima. To je tím, že zrak, je náš dominantní smysl. Při nestandartní elektrické aktivitě v mozku se toto perspektivní já může vytratit. Ve vestibulárním aparátu vnitřního ucha. Například se toto může stát při epileptickém záchvatu. Autoskopické halucinace – naše já je mimo naše tělo.
3. Sociální já – Je obraz sebe podle toho, jak nás vnímají ostatní. Spíše jak si představujeme, že nás vnímají ostatní. Nějaká společnost v nás může probudit naší verzi, která je třeba vtipná. S některými lidi se zase necítíte být sami sebou a chcete odejít pryč. V různých situacích jsme různými lidmi. Jsme proces a prožíváme stavy já a žádné já nejste vy.
4. Tělesné já – Je pocit identifikace s nějakým objektem, typicky naše tělo. Není, to že bychom byli naším tělem, ale spíše ho máme. Používáme ho. Tělesné já se může porouchat. Somatoparafrenie je porucha, kdy popíráme vlastní části svého těla. Tělesné, já se jde také ošálit, příkladem byl experiment z gumovou paží, kdy experimentátoři dali umělou paži před subjekt a jeho vlastní ruku zakryli, následně do ruky bodli vidličku, subjekt pak zařval a trhnul se svojí rukou.
5. Volní já (Vůle) – Pocit že se rozhodujeme sami. Pocit že jsme autorem akcí. Proč si to myslíme? Protože máme takový pocit. Myšlenky se objevují sami, to můžeme zjistit například meditací. Neovládáme, jaké myšlenky nám vyjdou napovrch. Nemůžeme si vybrat příští myšlenku.

Experiment:

Zavřete oči a dávejte pozor.

Vybere si jakýkoliv film. A dejte pozornost tomu, jaké je to vybírat si.

Vyberte si jiný film. Tohle je nejsvobodnější rozhodnutí, jaké kdy uděláte.

Vyberte si i třetí film, který jste neviděli.

Můžeme dát pryč všechny názvy, které neznáme. Následně tu máme pak všechny filmy, které známe, ale nenapadli nás.

Měli jsme svobodu vybrat film, který nás nenapadl? Kde je v tom svoboda?

Máme však pocit, že z nabídky filmů jsme si zvolili. Jak takový výběr probíhá? Netušíme však, proč se nám vyjevila určitá řada filmů, ani proč jsme si vybrali jeden konkrétní. Můžu k tomu mít nějaký příběh, ale i ten nevíme proč se nám zjevil. Takto nám vyskakují otázky i rozhodnutí, jaké děláme.

6. Celkový pocit já

Boj o pozemky

Nemáte schopnost se rozhodovat, protože neexistujete, co by samostatná jednotka, schopná za sebe nezávisle jednat. Jsme biologický systém, který je projevem prostředí.

Experiment s opicí a prstem. Vědec uřezal prostředníček na ruce opice. Přišel na to, že mozkové mapy, který měli za úkol pohybovat s prostředníčkem se přetransformovali po čase na ukazováček a prsteníček. Tím se zvýšila pohyblivost a citlivost okolních prstů.

Experimenty s rozpůleným mozkem

Pánev: Pravá a levá hemisféra funguje jinak. V experimentech u pacientů s epilepsií, jim rozdělili mozek, takže jedna hemisféra, nemohla komunikovat s druhou. Tito lidé mají dvě mysli. Když chtěli komunikovat s pravou hemisférou dali, to do levého zorného pole, když s levou, tak do pravého zorného pole. Když jednomu muži dali do pravého zorného pole obrázek pánve a zeptali se ho, co vidí, tak jim odpověděl, že nic, protože řeč je spojená s druhou mozkovou hemisférou. Když mu však, do levé ruky dali tužku, aby nakreslil, co viděl, tak nakreslil pánev, protože stejná hemisféra ovládá pohyb levé ruky.

Čím chceš být? Každá z hemisfér má jiné názory, ambice a sny. Jednoho chlapce s rozpůleným mozkem se zeptali, co by chtěl být, řekl že architekt. Poté mu promítli stejnou otázku do jeho pravé hemisféry a nechali ho levou rukou poskládat, co by chtěl být, on poskládal automobilový závodník.

Dvě myšlenky v hlavě. Hádáte se v hlavě, jestli uděláte tohle nebo tohle? To jsou vaše hemisféry a okruhy v mozku, které při spolupráci vyúsťuje ve vaši příští myšlenku, nebo rozhodnutí?

Odstranění rušivých myšlenek. Jednu reportérku připojili na přístroj, který rušil jiné myšlenky. Byla připojená na simulátor v armádním prostředí. Nejdříve měla zastřelit nepřátele, bez využití nové technologie. Moc se jí nedařilo. Poté jí dali čelenku s elektrodami, které rušili vnější myšlenky a mohla se soustředit pouze na své nepřátele, pak byla schopná všechny zastřelit. Po tomto experimentu byla rozhozená, protože si uvědomila, že ona existovala i bez vnějších myšlenek.

Ty jsi to

Jak jste se tu vzali? Byla k tomu potřeba pole a děloha. Pole ženské tělo. V poli společnosti. Nepřišli jste na svět, ale přišli jste ze světa. Svět vás vytvořil a vytváří. Mysl a jazyk klade limity.

Probuzení

Probuzení z halucinace malého já do toho, co jste doopravdy. Vesmír, který prožívá sám sebe.

Většina všech problémů vzniká, že mozek řeší problém já. Co budu já dělat?

Žádné já není:

Pro probuzení: Myšlenka, jak já dneska zvládnu tento den? Tato myšlenka, je zbytečná, protože vy jste ten den a prostě se stanete.  I tento moment se děje sám. Stejně tak se všechno doteď stalo samo. Je jenom zkušenost samotná. Jde to pouze pozorovat.

Probuzení je pouze to, kdy je všimnuto.

Meditace:

• Zavřete oči.
• Ciťte svoje tělo, jak je gravitací tlačeno do podložky.
• Myslete na své tři další výdechy a nádechy.
• Vědomí je otevřené a nemůže si vybrat co se v něm objeví. Tohle ilustrují krásně zvuky.
• Všímejte si jaké zvuky se objevují ve vašem prostoru. Všímejte si vnější zvuky a zvuky vašeho těla.
• Snažte se si všimnout příštího zvuku, který se objeví.
• Nechte být mysl jako zrcadlo a pozorujte, co se v zrcadle děje.
• Není možné příštímu zvuku zabránit, aby se objevil. Může trvat, může zmizet, nebo se měnit.
• Nemůžete jeden zvuk přitáhnout a druhý odmítnout.
• Stejným způsobem pozorujte myšlenky. Myšlenky začínají zlehka a následně nás vtáhnou do sebe.
• Zkuste si své příští myšlenky všimnout v momentu, kdy myšlenka začne.
• Meditace je všímat si myšlenky, ne nemít myšlenky.
• Jakmile vám někdo řekne všimněte si příští myšlenky, většinou prvních pět sekund žádná nepřijde, a to je moment, kdy je mysl, nejčistší.
• Pokud byla myšlenka natolik silná, že vás vtáhla a vy jste přestali meditovat. Není správné to soudit, jen si toho všimněte a pokračujte dál.
• Myšlenky se od zvuků neliší. Jsou to takové vnitřní zvuky. V tomto jednom prostoru.
• Všimněte si příští myšlenky, které si všimnete?
• Můžete si vybrat svou příští myšlenku? Musíte si nejdříve vybrat nějaké portfolio vjemů a z něho pak vybrat? A vybírám si tebe. Ale takhle to nefunguje. Myšlenky se objevují sami.
• Nejste autorem myšlenek, ale jejich adresátem.
• Myšlenka nejde: Přivolat, zaplašit, prodloužit, zkrátit. Pouze se objeví a trvá, tak dlouho jak trvá a odchází.
• Odchází do stejného nic jako se objevila.
• V meditaci si můžete všimnout, jak je myšlenka takové nic. Průsvitná kaskáda téměř ničeho.
• Pokud si takto těchto myšlenek můžeme všimnout, můžou ztratit svoji sílu.
• Myšlenky, nemají kde přistát. Proto musí odejít. Nemá kde zůstat a trápit nás dokola.
• Nic kolem nás není pevné, všechno se mění.
• Je tady někdo, kdo to dělá? Podívejte se po něm?
• Podívejte se na místo, kde do toho jde zasáhnout.
• Nechte si zavřené oči, ale přestaňte meditovat. Co tahle instrukce znamená? Co se změnilo?
• Tak zase začněte meditovat.
• To je váš život, všímat si, co se od začátku, dokonce děje.
• Nic nedělejte, nic nemusíte, nic nemůžete.
• Otevřete vědomí všemu. Zvukům, emocím, tělu, myšlenkám, okolí.
• Všimněte si neosobní povahy všeho. Nic vám nepatří, nic neovlivníte.
• Kdykoliv vám bude úzko, všimněte si další myšlenky, které si všimnete.
• Co když tohle je ono? Stačí to? Jste tohle všechno, v čem se objevují věci, nic víc nejste.
• Všímejte si toho příštího, čeho si všimnete.
• Všimněte si svého dechu, který se také objevuje sám?
• Dýcháte, nebo jste dýchání, tato otázka nemá význam, protože je to tento jediný proces.
• Všimněte si tří nádechů a výdechů, jako by to bylo poprvé.
• Co se to tady děje?
• Pomalu otevřete oči. Všimněte si, jak přichází vidění, svět přispěchal, ale na vaší situaci se nezměnilo vůbec nic.
• Je to ten samí prostor. To je to, co jste. I proto si v té bouři